Minulý pátek se znovu po necelých 2 letech objevila v zápase na hřišti. Rekordmanka v počtu extraligových titulů Magdalena Kotíková si pro svůj nečekaný a zřejmě krátký návrat ovšem místo dobývání nejvyšších příček vytkla jinou misi, která se možná zlatu bude rovnat: zachránit v lize jeden z jejích nejslabších celků, Královské Vinohrady. A zatím je ze své nové role nadšená.
Navzdory tomu, že se při své obnovené premiéře musela před týdnem sklonit před Olomoucí. Kdo by řekl, že někdy během své pestré kariéry prohraje s týmem, který dlouhé roky se svými spoluhráčkami drtila vysokými rozdíly… Na tuhle zvláštní proměnu pozic však vůbec nepomyslela. A vlastně – ani si tenhle návdavek do kariéry nepočítá. „Vzhledem k tomu, že naskočím jen do pár zápasů a možná ani ne celých, nepovažuju to za klasický hráčský návrat,“ říká.
Kotíková je známá svým maximalistickým přístupem, nikdy by nic nevypustila, má enormní vůli vyhrávat. Přesto teď nebyla na hřišti tak „zaťatá“. A svůj výkon ani neřešila. „Žádná očekávání stran mého výkonu jsem neměla. Cílem je, abychom si s holkami na sebe zvykly, i když budu na hřišti během zápasu. Máme na to něco přes měsíc, uvidíme, jak to půjde. Můj první dojem je, že to může klapnout,“ domnívá se.
Když proti Olomouci vystřelila mimo, dřív by to doprovodila výrazem nejvyšší nespokojenosti. Nyní se tomu pousmála, už se chce hrou hlavně bavit. A také sama musí působit co nejvíc vyrovnaně a uvolněně. Mladému týmu chce pomoct od zbytečných nervů. „Vím, co holky předvádějí na tréninku a je potřeba, aby měly nějaký klidnější prvek na to, aby to dokázaly i v zápasech. Vědí, že tam nejsem proto, abych jim vyhrála zápas, ale abych jim dodala klid na to, že zápas zvládnou a vyhrají jej. To je můj cíl, představa a role toho, proč jsem do toho šla,“ vysvětluje.
Magdalena Kotíková s dalším členem trenérského týmu Petrem Jirgesem.
Konec kariéry oznámila rezolutně, o to je její comeback překvapivější. A poté, co na přelomu roku skončila v práci, i náhlejší. „Rozhodla jsem se až poté, co jsem v lednu vyzkoušela, co tělo řekne na vyšší zátěž,“ podotýká. „Díky tomu, že mám teď víc času, bavili jsme se o tom, že můžu pomoct tomu kolektivu, aby zachránil extraligu,“ popisuje.
A tak nerozlišuje mezi tím, jestli svým novým spoluhráčkám vylepší rozcvičky před utkáním tak, aby na něj dokázaly být pořádně připraveny, nebo rovnou skočí na hřiště a umožní jim, aby začaly naplňovat své možnosti. „A když nebude potřeba tohle, budu jim na střídačce dodávat klid,“ prohodí.
Tak jako proti Herbadentu. V zápase se objevila v roli asistentky Viléma Svobody, jenž byl na střídačce poprvé oficiálně v pozici hlavního trenéra. „Máju znám léta už z reprezentace, vím, že je perfekcionistka v dobrém slova smyslu, má všechno promyšlené. Je to profesionálka v amatérském sportu, je s ní bezvadná spolupráce,“ pochvaluje si Svoboda novou kolegyni. „Navíc je klidná, což přenáší na tým. Může to pro ni být zajímavá trenérská zkušenost,“ míní.
O něm vlastně platí po posledním vývoji ve Vinohradech totéž. Před pár dny totiž nahradil na postu prvního kouče Jiřího Kysela, jenž musel kvůli zdravotním problémům v této úloze skončit. „Kyslíka trápí nějaký únavový syndrom. Už se omlouval z prvního tréninku v lednu, a když pak přišel na další s tím, že se jeho stav zlepšil, bylo vidět, že je fakt pohublej, že není úplně v pořádku,“ popisuje Svoboda.
Vilém Svoboda (schovaný uprostřed) na střídačce Vinohrad.
K tomu se pak zjevně přidaly psychické starosti. „Což je asi pochopitelné po tom, co se dělo kolem juniorské reprezentace. Za sebe můžu říct, že co jsme si v SKV s Kyslíkem řekli, to vždycky platilo. Na podzim ten tým připravil velmi dobře. Přejeme mu, ať se uzdraví,“ vzkazuje Svoboda.
Sám při své premiéře v roli hlavního trenéra musel řešit jednu nepříjemnost: jeho tým totiž přijel do haly Herbadentu s jedinou sadou dresů. A tak když domácí zvolily své tradiční černé, byly v nich na hřišti 2 týmy. Hráčky Vinohrad se tak musely obléct do rozlišováků. „Přiznám se, že to, že budu hlavní trenér na tomhle zápase, jsem ve chvíli, kdy se domlouval termín tohoto zápasu, nevěděl. Pro naše hráčky nebyl problém začít v 17.30, já předpokládal, že to z práce nemůžu stíhat, druhý trenér taky ne,“ vysvětluje Svoboda.
Technické záležitosti tudíž podle něj neměl kdo řešit, a tak, když přišel chvíli před zápasem do haly, byl nemile překvapen. „Je to jednoznačně naše chyba, nezjistili jsme si to. Přitom nějaké staré bílé dresy máme,“ podotýká. Nabídka Herbadentu, že nastoupí v oranžových barvách, přišla pozdě. Zápis byl vyplněný, musela by se měnit čísla, druhá sada dresů domácích totiž nebyla kompletní… „Nejjednodušší řešení proto asi bylo, že budeme hrát v rozlišovácích,“ líčí Svoboda.
Vinohrady nastoupily v netradiční žluté…
Ten nyní do boje o záchranu povede obměněný trenérský tým. Kotíková však hned dala novým spoluhráčkám a svěřenkyním najevo, že vše musí běžet jako hodinky. „Dám příklad: domluvili jsme se, že povede rozcvičky. Holky byly rády a pak najednou byly překvapené, když jim v půlce týdne přistál detailní rozpis toho, jak ta rozcvička bude probíhat minutu po minutě. Na což zíraly,“ usmívá se Svoboda.
Bývalá reprezentační kapitánka by touto cestou ráda vykutala z týmu to, co v něm podle ní je. „Myslím si, že má potenciál. I kdyby v něm byla 1, 2 hráčky, které něco mohu naučit, budu spokojená. A v SKV jich je, myslím, víc. Vím, že pro každého je těžké přežít ten první rok v extralize, ten druhý rok je vždycky o něčem jiném,“ přemítá.
Sama má radost z toho, že se může věnovat trénování, že na to má čas, že ji to baví… „Zatím je to super! Ale máme za sebou pár dní, týdnů, není to nic zásadního. Ovšem těší mě, že holky chápou rozcvičku, že poslouchají, teď proti Herbadentu také bylo vidět. Co jsme jim řekli, to bylo ve hře aspoň trošku vidět,“ vyzdvihuje.
Při své čerstvé zápasové zkušenosti se postavila do obrany, třebaže Vinohrady nejvíc bolí proměňování šancí v útoku. „Pokud se na hřišti objevím, bude to na takovém postu, kde pomůžu holkám, aby dokázaly hrát samy. Obrana je v tomto směru nejpravděpodobnější, nevylučuji, že se objevím i jinde,“ říká k tomu.
V obraně Královských Vinohrad je prý o to, kdo bude s bývalou oporou reprezentace hrát, dost velký zájem.
Sama se stará o rozvoj florbalu i na jiném poli. Hned z pátečního duelu spěchala domů, pár hodin nato už seděla v letadle směr Madrid a jednání Výkonného výboru IFF, jehož je společně s prezidentem unie Filipem Šumanem členkou. „V sobotu jsme měli pracovní mítink k připravovanému projektu EOTO (Each One Teach One), který je vázaný na audit všech národních florbalových federací z loňského roku. A který je zaměřený na rozvoj našeho sportu ve všech možných směrech s cílem začít naplňovat kritéria takzvaného shortlistu MOV,“ přibližuje aktuální stav cesty florbalu pod olympijské kruhy.
Kotíková už nyní tuší, že pravděpodobně velmi brzy nastoupí v novém zaměstnání, takže času zase bude mít málo. Do té doby se objeví coby hráčka ještě v zápase proti Jihlavě, pak v play down. Na jeho konci by chtěla s Vinohrady po svém programu Each One Teach One zůstat na shortlistu pro extraligu…
Autor: Pavel Křiklan
