Na Chodově našli novou Janu Vojáčkovou. Alespoň pro včerejšek. Číslo dresu má nižší o 4, výšky má zase o pár čísel víc, ale gólů – a důležitých – dává stejně. Obránkyně Nikola Kuchařová musela ve druhém zápase semifinálové série s Vítkovicemi zaskočit za reprezentační tahounku bílomodré ofenzivy v elitním útoku a vedla si znamenitě. Dvěma trefami rozhodla o výhře svého týmu a po zápase se mohla jenom smát nečekané pouti, jak se na místo Vojáčkové dostala.
To se stane tak. Jdete na zápas s myšlenkami na to, jak si co nejlépe odehrát svůj part v obraně. Rozcvičíte se. Absolvujete poradu. Sednete si na střídačku a sledujete slavnostní nástup zahajovací pětky. A první střídání jdete do útoku…
Vojáčková, která v sobotu zatížila vítkovické konto 2 trefami a jednou přihrávkou a byla nejproduktivnější hráčkou svého týmu, se totiž při rozcvičce nešťastně zranila… „Nějak špatně došlápla. Zkoušela to do poslední chvíle, šla ještě na lineup, ale když řekla, že ne, bylo to jasné. Tak Míša (Marešová, trenérka Chodova – pozn. aut.) vsadila na mě,“ líčila Kuchařová.
Místo soubojů s vítkovickými útočnicemi se tak šla prát s jejich obranou. „Vůbec jsem na to nebyla připravená, doufala jsem, že se Janica dá do kupy a že budeme hrát jako normálně,“ přiznala. Nestalo se…
Hana Sládečková se snaží zastavit Nikolu Kuchařovou.
Dřív přitom v útoku hrála, vlastně tam strávila většinu dosavadní kariéry (což ovšem v jejím případě znamená 3 sezony, neboť s florbalem začala až ve 14 letech). V Kutné Hoře, kde florbalově vyrostla, i pak v juniorkách na Chodově. Až kvůli reprezentaci juniorek i potřebám extraligového týmu, za nějž nastupuje první sezonu, se přesunula dozadu. Takže měla odkud čerpat. „Ovšem do takového zápasu jsem si nebyla jistá tím, že to zvládnu. Ale dopadlo to dobře,“ oddechla si s úsměvem.
Ze začátku se však na hřišti cítila všelijak. „Musela jsem se holek v lajně, Domči (Steinbachové) a Péti (Beránkové), pořád ptát, jak hrají, ale nakonec jsem si nějak zvykla,“ popisovala. To „nakonec jsem si zvykla“ vypadalo v praxi tak, že v závěrečné třetině dala 2 góly, které nakonec skóre zápasu (7:5) určily ve prospěch Chodova. „Byly to takové dorážky, které vyplynuly z důrazu před brankou. V zápase jsme fakt bojovaly a byly jsme důrazné v obou brankovištích,“ vyzdvihla.
Její tým zapnout prostě musel, pokud si nechtěl v sérii po sobotní prohře notně zavařit. „Kdyby to bylo 2:0 pro Vítky, bylo by to docela děsivé před dvěma utkáními u nich,“ podotkla Kuchařová.
Radim Cepek udílí pokyny Nikole Kuchařové.
Ještě jedna věc jí pomohla zorientovat se v nezvyklé roli: přítomnost chodovského šéftrenéra Radima Cepka na střídačce týmu. „Furt nám něco říká, furt má připomínky ke hře. Je to dobrá věc. Míša k nám taky mluví, ale Píno mluví prostě furt a furt,“ smála se Kuchařová. „Mě pomáhá vždycky, když na mě někdo mluví, potřebuju to. Při bránění nám říkal, jak máme bránit, kde máme stát… Furt povídá: ‚Dopředu, nahraj, přihraj, dozadu.‘ Je dost slyšet,“ vykládala zvesela nová chodovská střelkyně.
Ovšem když dostala otázku na to, zda by přivítala, kdyby se Vojáčková dala co nejdřív do pořádku a ona se mohla vrátit zpátky do obrany, nebo zda by si troufla v útoku nastoupit znovu, ani si jí neposlechla do konce a vypálila: „Jo, určitě! Byla bych určitě pro to, aby se Janica vrátila na ta 2 utkání zpátky do sestavy!“
Autor: Pavel Křiklan
