Český mistr zpřísnil podmínky pro účast v zápasech a dlouholetý strážce reprezentační branky odtušil, že je splnit nedokáže. A tak si zakrátko našel hostování v jiném pražském týmu – FbŠ. Z týmu lídra soutěže najednou skočil do posledního celku Fortuna extraligy.
Jak se to vůbec seběhlo?
„Celé léto jsem o tom přemýšlel. Byl jsem měsíc a půl v létě pracovně v Košicích, nemohl jsem s Tatranem moc trénovat a bylo mi pořád naznačováno, že to takhle nejde. Já věděl, že se může stát znovu, že budu dva, tři týdny pryč. I když jsem nechytal špatně, bylo mi řečeno, že kvůli těm výpadkům budu na začátku sezony jednoznačná dvojka. Začal jsem se hlouběji zamýšlet nad tím, jestli takhle může vypadat ideální příprava na mistrovství světa. A v momentě, kdy v týmu byl zpřísněnej režim, což je v pořádku, protože Tatran chce tu úroveň posunout dál, tak mě ta pravidla znevýhodňovala třeba v souboji s Vochozkou.“
Jak ten zpřísněný režim vypadal konkrétně?
„Byl tam nějakej limit absolvovanejch tréninků, ale vstupovaly do toho taky jiný věci jako fyzický testy a další tlaky uvnitř klubu. Zkrátka jsem nechtěl, že budu chytat dobře, ale sem tam mě práce zavede do zahraničí, nebudu moct trénovat a kvůli tomu přijdu o vybudovanou pozici v Tatranu nebo v repre.“
V FbŠ ti vycházejí vstříc? Jak se třeba dívají na to, že stále trénuješ i s Tatranem, což je nezvyklá situace…
„Jsem rád za to, že jsem se dohodl s Tatranem na tom, že na některý tréninky můžu chodit s nima. V praxi chodím úterý, čtvrtek, pátek s Bohemkou a ve středu s Tatranem. Je to dobrý, přece jenom tréninky na Tatranu jsou ve větším tempu, útočníci jsou víc vyhecovaný. Na trénincích Bohemky zase vidím svou roli tak, že se snažím hodně mluvit s obránci o hře. A co se týče trenérů a vedení FbŠ, ti měli obavu, abych vůbec na jejich tréninky chodil. Snažím se dávat maximum jak tam, tak na Tatranu a myslím, že jsou v obou klubech spokojení.“
Jaké to je po 12 letech přijít do úplně jiné kabiny?
„Změna. (směje se) Na trénink jsem trefil. Jenom se děsím toho, že jak na ně nejezdím úplně podle předpisů, jestli kolem Nuseláku nejsou nějaký radary…“ (směje se)
Máš to o hodně dál?
„Bydlím na Petřinách, Střešovice byly blíž. Máme tréninky ve večerních hodinách, to už je Praha většinou průjezdná, takže je to jen pár minut navíc.“
Co další rozdíly?
„Překvapilo mě, že ty kluci po tréninku nestrečujou. Na Tatranu to dělá 70 procent lidí, na Bohemce mám někdy pocit, že strečuju jenom já. Sem tam strhnu jednoho, dva kluky, ale nemůžu všechny obíhat a všem to říkat. Ale už vidím zlepšení, oni se chtěj učit.“
Je to velký skok? Celý život jsi zvyklý na výhry a teď jdeš od prohry k prohře?
„Rozdíl je v tom, že přemejšlíš, co je potřeba změnit. Zatímco v Tatranu, když byl nějakej problém, tak byly dvě, tři věci, na kterejch bylo potřeba zamakat. Tady jich je 20 různejch, který nefungujou. Máš problém, s čím začít. A budou ti hráči dostatečně trpěliví? Je to běh na dlouhou trať. Trenéři to nemají vůbec lehký.“
Musel si nějak měnit rituály?
„Už mě Bedla (Michal Jedlička – pozn. aut.) nepoklepává betony a tyčky. (směje se) Předzápasová příprava je jiná. My jsme v Tatranu někdy před pěti lety zavedli celkem jasnej časovej harmonogram, kterej říkal, co a kdy se před zápasem bude dělat. Je to hrozně užitečný, protože v tý hlavě funguje podvědomí. A v momentě, kdy najedeš do zaběhnutého rituálu a víš, co se odehrává, najednou nemusíš přemejšlet o tom, jak se zkoncentrovat na zápas, protože to přijde samo. To tělo ví, že se připravuje na něco, co přijde a kdy bude muset podat vysokej výkon.“
Zbylo ti něco z Tatranu? Třeba stejná výstroj?
„Chytám pořád v tom samém dresu, se znakem Tatranu. Ještě nikdo nepřišel s tím, abych dres změnil. Tak tam zatím je. (směje se) Nepovažuju to za podstatný. K jednomu střetu už ale došlo, protože číslo 69 měl v Bohemce jeden junior. Naštěstí jsem to vůbec nemusel řešit já, to udělali trenéři. Ten kluk se naoko vztekal, ale věděl, že nic neudělá. Nemusel jsem měnit svoje číslo, který už mám asi 7 let.“
Už ses díval na datum, kdy proti sobě hrajete s Tatranem?
„Někde jsem četl, že to je koncem prosince. Bude prča.“
Jsi připravený na to, že můžete skončit v play out o záchranu?
„Jsem, protože když se podívám na tabulku, tak vidím, jak to vypadá. Všechny slabší týmy posílily kromě Bohemky, která naopak oslabila. Jedinej Třinec je tým, kterej je na jednoznačně horší úrovni než zbytek ligy.“
Mluvil si s reprezentačním koučem Skružným o hostování?
„Minulé pondělí jsme měli reprezentační trénink, kterej je vždycky jednou za čas. V nominaci na EFT jsou Koráb s Rytychem. Já se snažím dělat všechno pro to, abych se v ní příště objevil taky. Myslím, že ty moje výkony od začátku sezony od Czech Open jsou slušný. Zhubnul jsem oproti červenci o nějakejch šest kilo, upravil jsem jídelníček, makám. Myslím, že si toho trenéři časem všimnou. Udělal jsem pokrok ve fyzických testech, ve vytrvalosti jsem byl lepší než Vochozka, kterej absolvoval skoro veškerý tréninky s Tatranem. To mě potěšilo. Malý vítězství. (směje se) Chci ukázat, že na tu reprezentaci mám, návrat by mi udělal radost.“
Foto: Martin Neužil
Autor: admin
