Jak se to tak stane, že se aktivní hráč házené ocitne až u florbalové reprezentace vozíčkářů?
Házenou jsem hrál dlouhá léta aktivně a poté jsem se dal na trenérskou dráhu. Kvůli určitých problémům u reprezentace jsem přešel k florbalu, který dělám dodnes.
Dostat se ale k vozíčkářskému národnímu týmu ale není přeci jen tak…
To je pravda. Protože pracuji ve škole pro tělesně postiženou mládež, založil jsem v Ostravě tým vozíčkářů Abak Bix Ostrava. Na kempu mládeže mi byla nabídnuta funkce trenéra vozíčkářské reprezentace a já to jednoduše vzal.
Přeci jen v házené jste toho zažil hodně. Přenášíte z ní něco do florbalu?
Určitě. Základ je stejný. Mám tím na mysli, že jde o kolektivní sport. Tudíž některé věci jsem si logicky přenesl a zařadil do florbalu.
Donedávna jste působil i na lavičce A-týmu mužů FBC Ostrava…
Tam už nyní nejsem. Působím jen u družstva juniorů a starších žáků. To vše samozřejmě ve stejném týmu.
Jak vůbec hodnotíte švédskou štaci s vozíčkářskou reprezentací?
Oba duely hodnotím velmi kladně po všech stránkách. Nemám k nim sebemenší připomínky. Jsem velice spokojený s předvedenou hrou a přístupem všech zainteresovaných osob.
Z pohledu trenéra to bylo asi přeci jen něco jiného, ne?
Koučování nebylo tak těžké, protože vybraní hráči projevili velkou bojovnost a udělali vše tak, jak jsem si představoval. Byli prostě nejlepší a určitě dřeli i za ostatní členy reprezentace, kteří museli zůstat doma.
Jak to podle vás bude vypadat s českým vozíčkářským florbalem do budoucna?
O český vozíčkářský florbal nemám obavy. Nasazení všech, kteří se tomuto sportu věnují je úžasné.
Foto: Petr Alina
Autor: admin
