Pozorovala jste na hráčkách před zápasem napětí, nervozitu? Vnímala jste vy ten duel jinak než jindy?
„Asi to měl každý v hlavě. Ale spíš než napětí jsme všechny cítily úlevu, protože v každém zápase čekali ti lovci na to, kdo náš skalp konečně ukořistí. Tím pádem jsme naší prohrou vlastně soupeřkám snížily jejich obvyklý motivační element. (usmívá se) Tohle jsme si uvědomily a holky se uvolnily.“
Takže jste mohly být vlastně za prohru rády…
„To zase ne, určitě jsme byly zklamané. Prohrály jsme, a nebyl to jediný zápas, v němž se nám to za ty tři roky stalo. Ať už to bylo na Czech Open, nebo na Poháru mistrů… S Vítkovicemi to byla prohra jako každá jiná.“
Ale v lize byla první po dlouhé době. Dá se říct, že měly vaše hráčky větší motivaci? Chuť dokázat, že jsou pořád nejlepší, zvlášť proti druhému týmu tabulky?
„Určitě ano. Samozřejmě tam u nich byla jistá nervozita, přemítaly: ‚Umíme to, neumíme to?‘. Ale o to víc se na zápas soustředily a jestli jsme měly v minulosti občas problémy s tím, je na některé zápasy motivovat, dneska jsme opravdu nic v tomhle směru dělat nemusely.“
Ovšem po sedmi brankách přišlo z vaší strany uspokojení a nechaly jste soupeřky snížit…
„Poslední třetina nám mírně zkazila příchuť té vysoké výhry. Vedete 7:0 a přestane se hrát, je to v hlavách. Jsou týmy, které to nemají a jedou pořád stejně. Takové Švédky nezajímá, jestli vedou 5:0, 10:0, 20:0, bez ohledu na to, co hraje soupeř, jedou a buší do něj. To bych taky od svého týmu chtěla.“
Jak se dá českým hráčkám vpravit do hlavy tahle švédská mentalita?
„S tím bojujeme pořád. A bohužel se to asi nedá.“ (usmívá se)
Foto: www.tigers-praha.cz
Autor: Pavel Křiklan
