/ROZHOVOR/ Trenér ostravských Vítkovic Radomír Mrázek končí stejně jako jeho parťák u týmu reprezentačních juniorů. Na uplynulých šest let ve funkci se dívá pozitivně, zároveň by však rád odcházel s větším medailovým přídělem.
Od toho letošního výběru se hodně očekávalo. Proč to nevyšlo?
Co se týče individuální florbalové kvality, byl to hodně silný výběr. Kluci mají ohromně florbalového talentu, ale v porovnání s nejlepšími týmy jim chybí síla a fyzická kondice. Tolik florbalového umu možná neměl ani výběr z roku 2007, ale ten byl na hromné úrovni co se týče fyzické kondice a také morálky. Jen díky tomu tenkrát uspěl.
Co s tím můžete jako reprezentační trenéři dělat?
Můžeme na hráče během těch dvou let apelovat, aby na sobě pracovali. Další možností by bylo hráče vyměnit a vzít s sebou jiné, takové ty dříče. Bylo by to ale na úkor kvality. Se slabšími soupeři bychom měli velké problémy a nepřehráli bychom je herně a technicky. Ti nejlepší hráči a tým musí mít všechny vlastnosti a letos je měli mladí Finové.
Kde byla hlavní příčina neúspěchu v zápase se Švýcary?
Především kondice. Bylo to vidět už v zápase s Finskem. Dvě třetiny jsme s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii, se Švýcarskem jsme vydrželi jen jednu třetinu. Bylo to strašně bijící do očí, najednou jsme nebyli vůbec v pohybu, prohrávali souboje, dělali spoustu technických chyb. Zkoušeli jsme prostřídávat další hráče a dopředu hrát úspornější systém hry, ale bylo to málo. Navíc s úbytkem sil se vytrácela i sebedůvěra hráčů a morálka. Bohužel.
Nebylo by tedy lepší, aby mělo MSJ jiný systém, kde by byl třeba před semifinále den volna?
Jako vyčůraným Čechům by nám to vyhovovalo. Na druhou stranu by se neodkryla ta nepřipravenost týmu. Čtvrté místo je prostě realita. Kluci, kteří budou chtít ve florbale něco dokázat, se teď musí chytnout za nos a makat. Kdybychom získali bronz, asi by většina z nich neměla důvod zabrat.
Je tedy čtvrté místo reálným odrazem českého florbalu?
Ne, je to ještě horší. Máme tu tak deset hráčů, kteří jsou na reprezentační úrovni a za nimi je velká díra. Máme tu hráče s potenciálem, ale bohužel se s nimi ne zrovna vhodně pracuje. Stále je v mládežnických kategoriích upřednostňován týmový úspěch nad prací s jednotlivcem, s talentem. Měl jsem letos možnost vidět několik utkání první ligy juniorů a bylo to hrozné. Byl to statický, taktický florbal jak v obraně, tak i útoku. Hrálo se na jednu, maximálně dvě přihrávky, po kterých přišla ztráta. To je špatně. U této juniorské kategorie nám stále chybí základní technické dovednosti, pohyb, kondice, síla a především rychlost v provádění veškerých činností.
U reprezentace po šesti letech končíte, co bylo hlavní důvodem?
Bylo to mé zdraví. Chyběl jsem na dvou reprezentačních akcích, i s naším týmem Vítkovic jsem nebyl na všech extraligových utkáních. Poslední rok a půl jsem pořád na hromadě a nemohl jsem dělat reprezentaci naplno. Není to o tom, že bych neměl ambice trénovat národní tým, právě naopak, ale musím se dát dohromady. Za rok či dva, pokud dostanu šanci, tak se rád vrátím.
Když byste měl zhodnotit těch šest roků. Jaké byly?
Mám na to dva pohledy. Jeden je ten, že mohlo být i více úspěchů. V roce 2007 jsme zaznamenali vynikající úspěch, pak přišla dvě čtvrtá místa, která beru také jako relativní úspěchy, protože jsme s přehledem dokázali porážet papírově slabší týmy, což v minulosti nebývalo pravidlem. Protože pozor, země jako Norsko, Lotyšsko, ale i Slovensko a další mají ve svých týmech skvělé individuality. Přesto musí být naší povinností tyto země porážet. A z mého osobního pohledu jako trenéra mi to dalo strašně moc. Pohybovat se na mezinárodní úrovni a sledovat trend florbalu, to je něco k nezaplacení.
Autor: admin
Obrovská florbalová kapacita, doufám, že se dá brzy dopořádku a vrátí se!