Zápas byl vyrovnaný, přesto jste prohrály značný rozdílem. Kdy jste pocítily, že jste první finále ztratily?
„Po druhé třetině to bylo 2:3, ale dalo se to pořád dotáhnout. Jenže jsme udělaly dvě chyby, dostaly jsme dva blbý góly a pak už se to nedalo dohnat. Podle mě to bylo tím oslabením, které asi nemělo být pětiminutové. Jenže na to se vymlouvat nemůžeme…“
Ale dlouho to vypadalo, že máte zápas pod kontrolou…
„Ze začátku jsme ho pod kontrolou měly, pak jsme se v úvodu druhé třetiny nechaly trošku zamáčknout, ale myslím, že to bylo vyrovnané. Jenže když jsme prohrávaly 2:4, asi se nám to zlomilo v hlavách, už jsme neměly co ztratit a šly jsme dopředu. A pak jsme dostaly pátý, šestý gól. Už to bylo jedno…“
Jak takové skóre zamává s psychikou? Tigers vedení většinou neztrácejí…
„Samozřejmě, když je to 2:5 pět minut před koncem, člověk přestane hrát. Pak už je jedno, jestli to skončí 2:5, nebo 2:10, otevřely jsme hru a snažily jsme se spíš dávat góly než cokoliv jiného.“
Když jste dostaly šestý gól, plácla sis s obránkyní, to je dost nezvyklé… Chtěly jste ten výsledek hodit za hlavu ještě na hřišti?
„Jasně, už na to nemyslíme. Jak se mohli všichni přesvědčit, série Tatran – Vítkovice je dost vrtkavá. Nejdřív 1:8, pak 10:1, Tigers vedou v sérii jen 1:0. Jak to skončilo, je úplně jedno. Teď se chceme jenom co nejlíp vyspat na zítra a jít do toho s čistou hlavou.“
Může mít vaše série stejný průběh jako zmíněný duel Tatran – Vítkovice?
„Určitě. Jsme přesvědčené o tom, že můžeme vyhrát. Záleží jen na průběhu zápasu, jak se nám povede. (usmívá se) Ta série je vyrovnaná, otevřená…“
Jak se ti hrálo ve velké hale před slušně zaplněnými tribunami? V ženské extralize tohle zažiješ málokdy…
„Je to skvělý, hrálo se mi tu dobře. Je tu dobrej povrch a na rozdíl od Děkanky je tu hodně místa pro diváky. Hala je to zajímavá, doufám, že se tu bude hrát víc zápasů!“ (usmívá se)
Foto: Martin Flousek
Autor: Pavel Křiklan
