Ta série trvá od konce října loňského roku. Florbaloví klokani podvanácté v řadě v extralize bodovali. Postupně porazili Chodov, Vítkovice, Mladou Boleslav i Tatran, tedy týmy, které nahlas mluví o Superfinále. Obrat začal ve chvíli, kdy činovníci České florbalové unie zakázali Michalovi Jedličkovi stát na střídačce. Ale klub z Děkanky našel geniální řešení. Zelenobílý tým koučuje Roman Kieler.
Tenhle chlapík loni překročil padesátku. Láme tak extraligové pořádky, je totiž zvykem, že v nejvyšší florbalové soutěži vedou týmu spíše holobrádci. Kieler si potrpí na image starého vlka – šedé strniště a pod typickou kšiltovkou se skrývá pohled přemýšlivých očí.
Ale nečekejte, že by mu mladíci z kabiny Bohemians vykali. Na to on si nepotrpí. Oproti démonickému Michalovi Jedličkovi působí jako klidná síla.
Bývalý fotbalový brankář se k florbalu a i do Bohemians dostal úplnou náhodou a říká, kdyby to šlo, tak by svého syna, mimochodem jednu z největších nadějí českého florbalu, nejradši netrénoval.
Když Michal Jedlička vyfasoval za své impulsivní jednání nepodmíněný trest do konce sezóny, Bohemians hledali muže, který by tým nadějných mladíků vedl. „Jeden zápas tam myslím byl Martin Musil a pak přišli za mnou, jestli bych to nevzal. No a vzal jsem to,“ říká tak nějak samozřejmě Roman Kieler.
Po vítězném zápase se Střešovicemi přijímal gratulace fanoušků, i rodičů svých hráčů. On ale významně ukázal na tým. Mladíci si právě vychutnávali vítězství nad mnohonásobným šampionem. Bylo zřejmé, dnes už nemají strach ani z Tatranu.
Roman Kieler. Foto: Štěpán Jiráček
Společně s Petrem Koutným z FBC Ostrava, který je ještě o 12 let starší než vy, působíte v té české extralize poněkud netradičně. Tam není spoustě trenérů ani 30 let…
„No to vidíte, to si ani neuvědomuji. Já měl spíš strach, jak mě ti kluci přijmou, ale to bylo super. Jsem spokojený. Jak s tím, jak hrajou, tak i s tím, jak se chovají…“
Takže dávají góly, moc jich nedostávají, jsou slušní, říkají vám trenére…
„Kdepak, nevykají mi! Všichni mi tykají a je to v pohodě. Já na tom nelpím, aby mi někdo vykal. Jsem rád, že jsem mezi těma mladýma, aspoň se cítím mladej.“
Fotbal, hokej, to jsou odvětví, kde otcové přivedou k milovanému sportu své syny. U vás to vypadá na opačný model. Je to tak, že vás přitáhl k florbalu Patrik?
„Já jsem fotbalista, kdysi dávno jsem chytal, a když začal florbal, tak mi táhlo na 40. Ale jinak jsme chtěli, aby Patrik hrál hokej, jako jeho starší bráchové. Jenže jemu nedělalo dobře to vlhké prostředí. Dost marodil, měl zdravotní problémy. Pak jsme objevili florbal, manželka ho tam odvedla a trenér z něj byl nadšenej. Pak jsem se toho chytil i já a takhle to dopadlo.“
Patrik Kieler. Foto: Štěpán Černý
Patrikovi bráchové u hokeje zůstali?
„Nene, kdepak. Jeden hraje volejbal, další nohejbal a ale třeba Ondřej s hokejkou zůstal. Je dvojnásobný mistr republiky v hokejbalu s Vlašimí. Mívají přes zimu pauzu, když hrál za Benešov, bylo to znát. On je bojovník, dříč…“
A vy? Hrál jste někdy pak sám florbal?
„Cítím se dobře v bráně, tak jsem začal chytat veteránskou florbalovou ligu.“
Předpokládám, že i do Bohemians vás přivedlo to, že za klub začal hrát Patrik.
„Kdepak to je jinak! Nejsem moc rád, že syna koučuju, já to moc neprosazuju. Vlastně to bylo před lety tak, že jsem ho sám dal do Prahy k Jardovi Jelínkovi do Future, jenom proto, abych ho netrénoval já! Když Pates končil ve Future, tak mi Michal mi volal, jestli by to nechtěl zkusit v Bohemce. Mladej se rozhodl sám, ale jsem nakonec rád, že si vybral Michala, protože to je jeden z nejlepších, ne-li nejlepší trenér v republice.“
A vaše cesta do Bohemians?
„Před čtyřmi lety za mnou přišel právě Michal Jedlička, že když bude jezdit s ženskýma a s áčkem, tak nebude mít moc času na juniorský tým. A tak jestli bych mu s tím nepíchnul. To jsem přitom měl v plánu skončit s trénováním! Byl jsem v Benešově a potřeboval jsem si odpočinout… No a takhle to dopadlo. My se s Michalem se známe hodně dlouho. Trénoval jsem elévy, mladší žáky Benešova a on proti mně stál na střídačce Bohemky. Takže to jsou docela léta.“
Roman Kieler. Foto: Štěpán Jiráček
Vztah otec – syn, trenér – svěřenec je v jakémkoli sportovním prostředí propíranou a často nedoporučovanou věcí. I vy tvrdíte, že to není úplně šťastné řešení. Zdá se ale, že to zatím v Bohemians funguje. Znovu syna koučujete, dává góly a proti Tatranu jste ho i „posadil“.
„Tak ono se mu nedařilo, měl toho plný zuby. Trochu marodil, měl chřipku, bylo na něm vidět, že to není on. Ale nebojte, já už jsem ho posadil víckrát. To zas není problém. (směje se).“
A ten tým, který vedete? Jaký z něj máte pocit? Z Bohemians jde strach, porazili jste všechny týmy, které by rády vyhrály titul.
„Kluci si začali věřit. Když se udělají nějaké výsledky, tak sebedůvěra jde nahoru, to se rozumí. Teď už si věří takovým způsobem, že ani s takovým soupeřem, jakým je Tatran, se nepodělají. Když Tatran vyrovná na 5:5, tak se zvednou a tu třetí třetinu odmakají tak, že zápas vyhrají.“
Bohemians. Foto: Štěpán Černý
Takže je to hlavně o psychice?
„Vědí, za čím jdou, a chtějí to. Dokážou si za tím jít. V tom se zvedli obrovsky.“
Nevadí ani to, že Michal Jedlička sedí jen na tribuně daleko od nich a maximálně posílá vzkazy?
„Všichni čekají na to, až Bedlovi uplyne ten trest a on se vrátí zpátky na střídačku. Tam je nedůležitější. On je frajer, který vlastně trénuje 10-12 let. On je naučil základy florbalu až po to, co umí dneska. Ta série, výsledky, to je jeho práce.“
Takže neplánujete, že byste u týmu vydržel déle?
„Já jsem určitě jen záskok. Jakmile se Michal vrátí, tak se dohodneme, že to s ním dojedu třeba jako asistent, nebo skončím a půjdu zase zpátky k juniorce.“
Michal Jedlička. Foto: facebook FbŠ Bohemians
Nabízí se otázka, kam to Bohemka v právě probíhající sezoně může dotáhnout…
„Kluci o tom v hlavách asi přemýšlí určitě, ale jinak se o tom radši nemluví. A já tyhle věci radši netipuji. Jsem té zásady, zůstat při zemi a soustředit se na další zápasy. Uvidí se teprve, kam to dotáhneme, snad co nejdál…“
Autor: Tomáš Rambousek
