Jakuba Robenka čeká náročná sezona. Už potřetí do ní vstoupí jako trenér extraligových žen, v létě ale rovněž obnovil svou vrcholovou hráčskou kariéru a v dresu FBC Ostrava vtrhne také na extraligová hřiště v mužské nejvyšší soutěži. Na jednu stranu tak bude kormidlovat mladý tým, vyztužený kvalitními juniorkami, na druhé se bude snažit vrátit slávu mužskému týmu. Sám ví, že je pod tlakem a nesmí si dovolit výrazné zaváhání.
Ženský tým FBC navíc opustily dvě ofenzivní opory. „Dva odchody jsou veřejně známé: Romana Kiecková zamířila do Vítkovic a Židenice posílila Simona Némethová. Dále pak Andrea Bořucká ukončila vrcholovou kariéru a skončily nám dvě brankářky: Rousová se Šulejovou,“ vypočítává Jakub Robenek.
Kromě nadějných juniorek ročníku 1998 má v týmu ještě dvě nové tváře. „Brankářku Zuzanu Košťálovou jsme letos zařadili do přípravy a jeví se velmi dobře, jinak máme nově šest juniorek a Ivetu Wolfovou z Opavy,“ připomněl spolupráci s oddílem Přemysla Nováka.
Hlavní vlnu příchodů představují vlastní juniorky, ročníku 1998, je to cesta, kterou se chcete vydat dlouhodobě?
„Lidé, kteří se pohybují v okolí florbalu na Ostravsku a rozumí mu, tak se na tyto hráčky ptají a je pravdou, že zde jsou nějaké dvě, tři, které by mohly extraligu během tří let přerůst a nemá smysl tyto hráčky brzdit v juniorských ligách. Někteří sice tvrdí, že by měly hrát své – věkem příslušné – soutěže, ale pak bychom museli vytvořit nějakou novou soutěž, protože 1. liga juniorek nemá absolutně žádnou kvalitu a pokud by tyto hráčky nebyly využívány v extralize, tak by juniorská reprezentace nebyla konkurenceschopná. Je jasné, že pro nás to je cesta, neboť už loňský ročník nám ukázal, že to jde a letos chceme být ještě silnější. Navíc už nám dorůstá ročník 1999, kde je dalších 5, 6 holek, takže za rok bychom mohli být velmi silní.“
Myslíš si, že právě zmíněné juniorky dokáží hned nahradit dva nejvýraznější odchody, tedy Kieckovou s Némethovou?
„Otázkou je, zda-li to bude hned. Věřím tomu, že nahradit je mohou. Romana Kiecková pro nás dlouho byla klíčovou hráčkou. Naštěstí hrála na postu, který máme v tuto chvíli vyřešený a její odchod tak usnadnil rozhodování o tom, kdo bude a nebude hrát. Ivana Paloncyová na Women Ostrava Cupu ukázala, že je schopná Romanu nahradit a časem, myslím si, také přerůst.“
Jednou z příchozích mladých nadějí je také Slovenka Lenka Cupráková, v Herbadentu už na podobné bázi působí Šárka Bol’ová. Je to jedna z dalších cest, přivést si mladé Slovenky?
„Je to o tom vytipovat si hráčku, sledovat ji a potkat se s ní myšlenkově. Konkrétně Lenka s námi už před příchodem do Ostravy odehrála několik turnajů. Práce s ní není vůbec lehká, Lenka je úderná a tvrdohlavá. Naučit ji pracovat pro tým tak, aby z její práce posléze těžil, bylo složité a ani my sami jsme na začátku nevěděli, jestli se to podaří a zapadne do týmu a koncepce, kterou máme v FBC nastavenou. Pro nás všechny je možná překvapení, že se to povedlo tak rychle a stejně jako Ivana Paloncyová ukázala i Lenka na Women Ostrava Cupu svůj potenciál.“
Nyní přejděme k Tobě. Obnovil jsi vrcholovou kariéru v mužském extraligovém týmu, jak budeš obě role kombinovat?
„Upřímně, zatím nevím, jak se to skloubit dá a nedá. Předběžná domluva je taková, že budu tam, kde budu potřebnější. Samozřejmě, že je to starost navíc a cokoliv se nyní u žen nepovede, tak půjde za mnou s tím, že role kombinuji. Přes týden to problém není, jsme pořád na domácí hale, já tedy od rána do večera, ale mně to nevadí, florbalem žiji. Sezona ale ukáže, jak to lze kombinovat.“
V minulé sezoně Ti pomáhali třeba Petr Koutný s Tomášem Svačinkou, jak to bude letos?
„Domluva napříč trenérským týmem FBC Ostrava je taková, že si budeme navzájem pomáhat tak moc, jak jen to půjde. Problémem u Tomáše Svačinky je to, že kromě dorostenců a juniorů dělá také asistenta panu Smetákovi u mužského A-týmu, takže toho má pořádnou porci. Další variantou je můj bratr nebo kapitán mužů Václav Komačka. Vašo zatím v klubu trénuje malé děti, je hlavně u starších žáků. Vystudoval specializaci na kondiční trenérství ve výkonnostním a vrcholovém sportu a musím říci, že věcem okolo přípravy skutečně dobře rozumí. Je pravdou, že bych u žen chtěl mít ještě někoho staršího a zkušenějšího.“
Jaké budou ambice ženského týmu v extralize?
„Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je hodně tenká: někdy vidím holky na tréninku jako tým okolo 4. – 5. místa, někdy si říkám, že to je tak s bídou na první ligu. Věřím, že když se povede vstup do sezony, tak můžeme prohánět favority. Na druhou stranu sám vím, že se může dvakrát prohrát, na tým padne krize a můžeme se ještě horko těžko bít o postup do play-off. V ženském florbale je vše takové nestálé, takže uvidíme. Každopádně je to vzrušující, moc se těším a věřím, že se budeme pohybovat ve vrchních patrech tabulky.“
Autor: Michal Dannhofer
