Haly v Jaroměři a ve Žďáru sklidily chválu. Chyběla jen větší propagace

Extraliga se o víkendu vydala do míst, kde je vzácností. Trutnov a Jihlava pořádaly své zápasy ve městech vzdálených zhruba 30 kilometrů od svého sídla. A haly v Jaroměři a ve Žďáru nad Sázavou se setkaly u hráček s pozitivním ohlasem.

Nejmarkantnější byl rozdíl byl mezi Trutnovem, kde hrálo FBK své zápasy loni, a Jaroměří, kam se tým na víkend přesunul z Hostinného, kde působí od této sezony. „Bylo to tam milionkrát lepší, určitě bych extraligu hrála radši tam,“ pochvaluje si jaroměřskou zkušenost obránkyně Herbadentu Denisa Billá. V Trutnově vadilo hráčkám téměř vše. „Byla tam zima, tma, špatný povrch…“ vypočítala Billá zásadní nedostatky.

I kvůli tomu se klub letos přemístil do Hostinného, kde i trénuje. „Na halu v Trutnově si týmy stěžovaly. A příjem přihrávky bych tam holky nenaučil,“ vysvětluje kouč krkonošského celku Jiří Urban důvod stěhování.

To postihlo jeho tým o víkendu znovu, v Hostinném totiž nebylo volno. V Jaroměři to navíc hráčky znají, v minulé sezoně tam nastoupily v poháru proti Liberci. „Ovšem najít tam termín také není jednoduché, Sokol má spoustu týmů,“ naznačuje Urban, že další „vývoz“ extraligy jinam se jen tak konat nebude.

Jako na dlani. Diváci v Jaroměři mají z vyvýšené tribuny perfektní přehled o hře.

V Jaroměři je dva roky nová hala, město o florbal pečuje. A mezi lidmi je populární, na zápasy Sokola (který mimochodem hrál v historicky první sezoně extraligy mužů) v třetí nejvyšší soutěži chodí běžně 100, 150 diváků. Jenže na premiéru ženské extraligy ve městě, na mistrovský Herbadent s řadou reprezentantek v sestavě k tomu jich přišlo jen 40. Ve městě chyběla vyjma plakátu vylepeného na hale jakákoli propagace.

Řadu fanoušků musela oželet i jihlavská skupinka hráček v dresu Chodova. Anna Dvořáková, Kristýna Provázková, nebo Tereza Slavíková si duel proti svému bývalému klubu chtěly užít se vším všudy. Nakonec ale místo Jihlavy musely nastoupit ve Žďáru nad Sázavou. „Bylo mi to hodně líto, čekala jsem fanoušky, kteří by se na mě určitě moc těšili. Takhle tam nebyli ti, které bych tam chtěla mít,“ posteskne si Slavíková, že stěhování odnesla.

Ale zase si podle svých slov zahrála v důstojnějším prostředí. „Hala je určitě lepší ve Žďáru. Hlavní rozdíl? Tribuna není propojená s hráči, v Jihlavě je špatná,“ vykládá chodovská útočnice. Fanoušci, jichž ve městě hokeje chodí na florbal hodně, sedí totiž řadu nad střídačkami. „Hrály jsme tam loni pohár, bylo tam hodně narváno. A lidi mě kopali do zad, nebylo to úplně příjemné…“ líčí Slavíková.

Hřejivý pohled. Prostorná hala ve Žďáru nad Sázavou má působivý dřevěný interiér.

I povrch se jí zamlouvá víc ve Žďáru. „Sice tam jsou parkety, ale určitě kvalitnější než v Jihlavě. Extraligu bych hrála raději ve Žďáru,“ dodává. Aktéři si chválili především velký prostor v hale, uvítali například větší místo za mantinely než je v některých jiných extraligových halách.

Klub z Vysočiny uvažuje o tom, že ještě s extraligou po kraji vycestuje. „Pohráváme si s myšlenkou, že na jaře bychom zkusili Třebíč, nebo Havlíčkův Brod,“ říká Michal Peterka, prezident klubu a trenér ženského týmu v jedné osobě.

V jihlavské hale se přes víkend konaly mezinárodní závody v judu, bylo plno. „Tak jsme se rozhodli, že po vzoru Tatranu, či Bulldogs Brno zkusíme extraligu ukázat někde jinde v regionu,“ přibližuje.

A i když připouští, že se vše seběhlo narychlo a zápasu chyběla ve městě, v němž se ženská extraliga hrála naposledy před šesti a půl lety, osvěta, s výsledkem je spokojený. „Vzhledem k tomu, že ve Žďáru nejsme doma a lidé tam jsou zvyklí chodit na 1. ligu mužů, přišlo na nás dost lidí,“ podotýká. Na oba zápasy zavítalo podle zápisu 79 diváků, povedla se vytvořit důstojná atmosféra. „Příště možná zainvestujeme do nějaké propagace, aby to bylo ještě lepší,“ přemítá.

Každopádně extralize tenhle výlet do jiných končin slušel.

Autor: Pavel Křiklan