Pavle, byl jste připraven na rozhodující utkání nebo vás zatěžovaly stále
zranění?
Vzhledem k celé sezoně jsem se cítil dobře fyzicky připraven. Kdyby ne, tak bych ani na hřiště nešel. Při delší zátěži sice vím, že jsem měl nějaká zranění, ale to je už jedno, teď mám dostatek času na regeneraci.
Jak se vám hrálo před tak skvělou diváckou kulisou?
No jak už řeklo hodně hráčů od nás, myslím si, že to byli hlavně fanoušci, kteří byli naší hnací silou. Ať už skalní Ultras, tak i ti, kteří si našli chvíli a přišli se podívat a zafandit.
Věřil jste, že Tatranu seberete titul?
To je celkem jednoduché. Kdybychom nevěřili, tak mu ho nesebereme.
Co pro Vítkovice znamená vybojování titulu, změní se tím něco?
Ve Vítkovicích se mění, přetváří a utváří stále něco a co je dobré, tak k lepšímu. Podmínky jsou stále profesionálnější. Věřím, že to že jsme vyhráli titul pouze urychlí některé věci a zase nás o pěkný kousek posune nejen jako tým, ale i jako celek Vítkovic o kus dál.
Jak probíhala oslava po zápase, odehrálo se něco nevídaného?
Odehrála se spousta věcí, ale jak čas ubíhal, tak jsem je přestával všechny registrovat. Některé věci by ovšem měly zůstat pod pokličkou v hrnci a ne je někomu dát jak na talíři.
Co vás teď ještě čeká ve florbalovém a osobním životě?
No, musíme na sobě makat, takže pěkně posilovna, maratónek, triatlon, plavání, hala. A v osobním životě se budu věnovat své přítelkyni, udělám si pořádek ve škole a konečně si uklidím v pokoji.
Chystáte nějakou změnu?
Změna je život.
Foto: Šárka Rojková
Autor: Jan Pádr
