Kde se vzala, tu se vzala. Monika Slavíková. Jméno téhle 21leté útočnice znal před úvodním kolem nové extraligové sezony málokdo. Po něm jej zaslechli mnozí, konkrétně hráčky Židenic v zápase s Herbadenem (3:12) celkem 4x. Právě tolik gólů jim totiž při svém debutu v nejvyšší soutěži Slavíková nasázela!
Sci-fi start… Takový, jaký se povede málokomu. I tak obávaná a excelentní střelkyně jako Klára Rozumová čekala na svůj první hattrick „dlouhých“ 23 zápasů. Slavíkové na něj stačilo 18 minut a 3 vteřiny… „Tekly mi slzy, byla jsem z toho hotová,“ líčí.
Taky – kdo by nebyl. Jen si to vezměte: první střídání v extralize v životě = gól. Druhé střídání = zase gól! Závěr 1. třetiny = završený hattrick!!! Na konci si pak zápas přisladila 4. trefou a po 1. kole vede bodování. V extralize se ještě ani nestihla poprvé zpotit a už měla na kontě 2 vstřelené branky. Ze zápasu uběhlo 98 vteřinek… „A já přitom nečekala, že bych dala jediný gól. Dokonce ani to, že nastoupím. Když jsem se před zápasem dozvěděla, že budu hrát v první lajně, myslela jsem, že omdlím,“ vykládá se smíchem upřímně.
Pravda, při srpnovém Czech Open se do sestavy pro turnaj vůbec nevešla. Ale pozor – i když se to těžko srovnává, střelkyní bývala vždycky. V minulé sezoně obstarala skoro polovinu gólů celého Benešova (18) ve 3. nejvyšší soutěži. V zápase se jí prý kdysi povedlo dát i 9 gólů. A průměr zhruba branky na utkání si udržela i tehdy, když v minulé sezoně naskočila do 5 duelů za béčko benešovských mužů v 7. lize. „Bavilo mě to víc. Hra je rychlejší, dostávalo mě to výš. Snažila jsem se, abych tam jako ženská nebyla do počtu. Dalo mi to hodně,“ přisvědčuje.
Už od svých florbalových začátků hrála s kluky. Za starší žáky, za dorostence, naposledy i v dospělé kategorii… „Kluci mě zvedli nejvíc, trénink s nimi je fakt mnohem lepší. Jako holka jsem měla motivaci se jim vyrovnat,“ popisuje recept na progres. I když kolikrát bolel. „Taky jsem chodila seřezaná. Nejdřív mě brali jako holku s despektem. A pak, když jsem je 2x obehrála, jsem už dostávala krosčeky zezadu. Začínalo to být tvrdé,“ usmívá se.
Ale i tak za to byla ráda. Vždyť zase byla na hřišti, které předtím na pár let opustila. „Florbal mě přestal mě bavit. Samotnou mě to teď hrozně mrzí,“ lituje zpětně. Její kamarádka a benešovská parťačka Pavla Dvořáková, někdejší obránkyně Bohemians a bronzové juniorské reprezentace, musela kvůli únavovému syndromu na vrcholné úrovni skončit a po pauze a návratu se nesmí příliš přepínat.
Slavíková naopak do kolotoče vletěla po 2leté přestávce po hlavě. Řekla si, že ještě chce něčeho ve florbalu dosáhnout. A dře na tom. „Bylo mi líto, že jsem zklamala rodiče tím, že jsem hloupě přestala, když jsem byla na vrcholu. Tak jsem v létě zkusila Herbadent. Věděla jsem, že je to jeden z nejlepších týmů. To mě táhlo,“ přibližuje.
Euforie nečekané střelkyně Moniky Slavíkové. Foto: Martin Flousek
Prosté. A účinné. Kouč z Benešova, který Slavíkovou vždycky podporoval, zavolal trenérce historicky nejúspěšnějšího českého ženského klubu Markétě Šteglové. I když ji neznal a nabízel jí také úplně neznámou hráčku, Šteglová kupodivu přikývla. A Slavíkové se na začátku léta ozvala. „Přijď, u nás můžeš dostat šanci. Ale musíš makat, nechci vidět žádnou přestávku,“ upozornila ji.
Slavíková v té době už pracovala, bylo to pro ni náročné. „Musela jsem v létě děsně dřít, chvílemi jsem to i chtěla vzdát. Nastoupit po několikaletém v podstatě nicnedělání je hrozné,“ konstatuje. Její cíl ji ale tlačil dopředu. Dostat se tak do kádru Herbadentu…
Nyní v něm je. Dokonce po 1 zápase vede bodování celé ligy! „Holky z toho byly stejně v šoku asi tak jako já. Po prvním gólu se hrozně smály, protože byl takový… I rozhodčí říkali, že neviděli, jak padnul,“ popisuje situaci z 20 vteřiny, kdy jí brněnská obránkyně poslala pas přímo na čepel. „Když jsem dala 2. gól, to už se holky smály jako blázni. Eliška (Krupnová) si dělala srandu, ať dám hattrick. Tak jsem ho dala…“ zajíká se Slavíková smíchy.
Gól ji prý tak nabudil, že cítila hroznou euforii. „Pak jsem na hřišti lítala jako blázen. Ještě když jsem viděla rodiče, jak jsou z toho taky úplně hotoví…“ Teď jí jen vrtá hlavou, jak se jí povede v příštím duelu. Tím bude v neděli klasické pražské derby proti Bohemians. „Nevím, jestli jsem si ještě nějaké góly schovala. Teď jsem z toho právě trošku nervózní. Abych se nevystřílela… Vždycky mám hroznou trému,“ popisuje.
Ta z ní spadne prý až na hřišti. Odhadem po zkušenosti z duelu s Brňankami jí to však zabere přesně pouhých 20 vteřin…
Autor: Pavel Křiklan
