Po krátké odmlce se vrací zpět Děrovaná glosa, ve které budeme pravidelně přinášet názory glosátorů Florbal.cz. Ve čtvrtém pokračování se poprvé představí zahraniční glosátor, člen realizačního týmu zlaté reprezentace juniorů, Fin Joonas Naava. Jeho tématem je koučink. A věřte, že má co říct.
„Zdravím florbalovou veřejnost!
Jmenuji se Joonas Naava a jsem 41letý florbalový trenér z Finska. Byl jsem osloven, abych napsal tento blog s tím, že budu součástí týmu dobrých lidí, kteří se tomu také budou věnovat. Idea se mi líbí, mám volnost napsat své vlastní názory, myšlenky a podělit se o ně. Myslím si, že začnu s tématem, které je mi blízké: koučinkem.
V budoucnu se pravděpodobně budu věnovat a odhalím zákulisí výběru U19 a dalších mezinárodních projektů a zaměřím se také na rozdíly mezi finským a českým florbalem a obecnou mentalitou, z mého pohledu.“
Background
„Nejdříve ale začnu s vlastním představením. Trénuji již 27 let, začal jsem tedy ve svých čtrnácti letech. Koučink je pro mě vášní již mnoho let. Několik let jsem hrál florbal na nejvyšší úrovni a povedlo se mi vyhrát finské národní mistrovství a nějaké evropské tituly. Hrál jsem také v juniorském národním týmu do devatenácti let, na nejvyšší úrovni mě jako hráče zastavilo zranění zad, přičemž se ve stejné době znenadání objevila možnost koučovat tým na nejvyšší úrovni. Když mi tedy bylo pouhých 24 let, stal jsem se hlavním trenérem týmu HIFK v nejvyšší soutěži, kdy jsem vlastně trénoval o deset let starší borce, než jsem byl tehdy já sám. Předtím jsem deset let trénoval různé mládežnické kategorie, přičemž jsem také hrál, jak už jsem řekl.
Začal jsem tedy koučovat v mužské nejvyšší finské soutěži a po několika letech vyměnil klub za Tapanilan Erä. S tímto týmem jsme se dvakrát dostali do ligového finále, hráli jsme finále na evropské scéně a vyhráli několik trofejí. Poté jsem pracoval na plný úvazek jako pracovník klubu: jako trenér na úrovni oddílu, jako ředitel rozvoje trenérů a nyní jako šéftrenér po fúzi v rámci organizace EräViikingit, vlastně největšího florbalového oddílu na světě. Kromě této své denní práce jsem po dobu jedenácti let v rámci univerzitního vzdělávání vedl ranní tréninky, které se odehrávaly třikrát v týdnu a pracoval jsem také s národními týmy do devatenácti let. Během své trenérské praxe jsem na mezinárodní úrovni získal tři zlaté juniorské medaile, v letech 2015 a 2017 s Finskem a také s českou reprezentací letos v Brně. V rámci české juniorské reprezentace budu pokračovat do dalšího světového šampionátu ve Fredrikshamnu, ve Finsku pak trénuji také tým mládenců do patnácti let, za který nastupuje také můj syn.
Jak můžete vidět, naprostá většina mých dnů je plná koučinku.“
Koučink: Proč?
„Když jsem byl ještě klukem, miloval jsem manažerské simulátory a PC hry, především ty fotbalové, ale také ty hokejové. Manažeroval jsem tehdy týmy a hrál si s nimi. Opravdu jsem byl ponořen do merita hry samotné: zajímala mě taktická stránka samotné hry: jak pracovat s týmem, jak vymyslet a vytvořit skutečně efektivní aspekty hry, a tak dále. Myslím si, že právě tady se ve mě vytvořila ta zmíněná vášeň a je to důvod, proč jsem se zamiloval do koučinku. Dalším důvodem mohou být filmy. Některé filmy, které zobrazovaly charismatické trenéry a silné osobnosti mě fascinovaly. Třetím důvodem je pravděpodobně mé rodinné zázemí, respektive rodiče. Můj otec je filmovým režisérem, potažmo scénáristou, moje matka pak byla učitelkou herectví, tady ve Finsku. Vyrůstal jsem tedy obklopen filmy a divadlem. A pod vedením rodičů, kteří byli učitelé, lídři a také umělci. Obecně je to několik shodných faktorů, které vyžaduje také trenérství. Charisma a vůdčí schopnosti jsou také důležité k tomu, aby byl člověk schopný práce s lidmi a v týmu.
Pokud tedy toto byly nějaké – řekněme – startovací body, tak v dnešní době je záběr a trenérská perspektiva mnohem širší. Kouče, trenéra vidím jako někoho, kdo pomáhá svým hráčům, společně s nimi a celým svým realizačním týmem pracuje na dosažení společného cíle. Jeho cílem by mělo být, ať je tým jednotný, aby hrál kolektivně a na individuální úrovni byli hráči motivováni k tomu, aby následovali své sny. Když jsem začínal, opravdu mě zajímala technická a taktická část hry, což se stále snažím dodržovat a každý den se učím nové věci, stejně tak, jako věřím, že to dělá naprostá většina trenérů. Poté přichází na řadu fyzická stránka, protože věřím tomu a uvědomil jsem si, že pokud nejste v pořádku, je následně obrovský problém s vámi pracovat, ačkoliv můžete mít dovednosti a správné vize. Dnešní doba klade důraz také na mentální stránku věci. Protože můžete mí excelentní osobnostní předpoklady a dovednosti, ovšem když si nevěříte nebo nejste schopni zvládat stresové situace, nemůžete se v konečném důsledku dostat na TOP úroveň.“
Stát se trenérem je učební proces, který nikdy neskončí
„Právě ona zmíněná šířka záběru dovedností, která je dnes nezbytná pro úspěšnou kariéru trenéra je dost možná tou vůbec nejvíce fascinující a také motivující součástí trenérského života. Myslím si, že všechny oblasti jsou si rovny: taktická, technická, mentální a fyzická. Žádná není nadřazena nebo méně důležitá. Jsou vzájemně spojeny a dohormady tvoří něco, čemu říkám leadership. Jako lídr musíte totiž zvládnout úplně vše, pokud chcete být perfektní. Další věcí, která mě neuvěřitelně motivuje je samotný fakt poznání toho, že čím více trénuji a čím více zápasů odtrénuji, tak si uvědomuji, že pořád toho vím strašně málo ze všech těchto oblastí. Neustále se snažím zlepšovat a vzdělávat, ale vidím také, že jsou oblasti, ve kterých se dá naučit ještě mnoho nového a nemůžu jako osoba vše pojmout. Někdy je to frustrující, ale je to také obrovská motivace, proto se stále snažím naučit se něco nového. Je to totiž základ trenérské motivace. Chci být ve svém oboru tím nejlepším a pokud vidím, že se můžu zlepšit, tak se učím. Myslím si, že úplně stejné to bude, až mi bude 60 nebo 70 let.
Pro mladší trenéry nebo pro ty, kteří touží se jednou trenéry stát mám jednu zásadní radu: vždy a za každých okolností buďte zvědaví. Důvěřujte tomu, co děláte, ale mějte oči otevřené, a pozorujte věci a trendy okolo sebe, pořád se snažte vzdělávat se. Nikdo neví vše a není dokonalý, ale přiblížit se můžete právě tím, že budete kombinovat různé pohledy.”
Trenérství a hodnoty
„Jednou z věcí, které mám na sportovním prostředí opravdu rád jsou hodnoty. Pro mě jsou hodnoty neskutečně důležitou součástí koučinku. Právě skrze sportování a působení ve sportovním prostředí se podle mého dají naučit správné hodnoty také pro osobní život.
V rámci týmových sportů existuje jisté sociální prostředí, které je ale v rámci týmu vždy přítomno, proto musí lidé spolupracovat navzájem a také s různými typy osobností, než jsou oni sami. Musí být také nastaveni tak, aby dokázali pracovat na společném cíli. Společné cíle totiž vytváří jednotu. Musíte být ochotni otevřít sami sebe, naslouchat ostatním a spolupracovat nejen na hřišti, ale také mimo něj. Musíte umět lidem věřit. To vše jsou ale také podstatné hodnoty pro život.
Individuální sporty jsou ale také dobrou základnou pro naučení různých důležitých věcí. Musíte se naučit vnímat a zpracovávat různé výstupy VAŠÍ činnosti: zklamání, ale také velké výhry, naučíte se soustředit, jak si nastavit cíle a třeba tréninkové metody, jak získáte osobní disciplínu, jak zvládat tlak, který na vás vytváří okolí, ale také který si vytváříte VY sám. Toto jsou nesmírně cenné oblasti a zkušenosti, které se můžete naučit využívat ve sportu a následně je převést také do osobního života.
A v celém tomto procesu je trenér absolutně klíčovou osobou, která pomůže svěřenci, aby dosáhl svých cílů. Existuje určitá atmosféra, týmové hodnoty jsou většinou definovány právě trenérem, který má roli průvodce. Kouč je příkladem, ale také učitelem a lídrem ve věcech, na které se hráči musí soustředit a v určité chvíli se musí umět také sami rozhodnout. Právě technika samorozhodování je tím rozdílem, který odlišuje trenéry a učitele ve škole. Trenérská kariéra znamená obrovskou zodpovědnost. Jako trenér totiž můžete ovlivnit opravdu hodně lidí na několik let dopředu, někdy také na celý život.
Jak jste si již asi uvědomili, vnímám, že trenérství je nesmírně důležité. Ačkoliv se trenéřině věnuji již několik let, stále cítím, že jsem teprve na začátku. Zažil jsem toho mnoho, myslím si, že jsem také mnoha věcí dosáhl, ale pořád chci dosahovat dalších úspěchů, dělat velké věci. Stále se neustále těším na další trénink a další odkoučovaná utkání, jako na tu nejdůležitější věc.
Toto jsou důvody, proč miluji koučink a myslím si, že tomu tak bude do konce mého života.“
Originální text v angličtině nalezete zde.
Autor: redakce
Hmmm, já jsem, já, já, já a co jako? Další blábol nedospělého člověka, který dělá s nejlepšími a sám si myslí, že je proto nejlepší. Co nám pan trenér řekne dál?