V létě jim vzaly 3 vysoce produktivní útočnice. V té chvíli reprezentantky. V sezoně své soupeře drtí lavinou gólů. Jenže s Herbadentem neuspěly. Hráčky Chodova padly s vicemistryněmi 4:5, přestože měly zápas nadějně rozehraný. Naopak jejich rival z haly na Jižním Městě podruhé v utkání s týmem z elitního tria prokázal nezlomnou vůli i vytrvale útočný styl. A po duelu s Vítkovicemi dotáhl ztrátu i nyní, navíc tentokrát se radoval z výhry.
Působil odhodlaněji, semknutěji, zatímco na druhé straně některým individualitám utkání vůbec nesedlo. K nejvýraznějším postavám modrobílých patřila Martina Řepková, jež obvykle nemá tolik prostoru jako hráčky prvních 2 pětek. Chodov vedl 4:2, ale když měl dát na svůj úspěch razítko, roli favorita a týmu, který by měl v tu chvíli kontrolovat hru, neunesl. „Celkově ten zápas byl celý hektický, zvlášť za stavu, kdy jsme začaly vyhrávat a asi jsme si nevěřily s míčkem, nevím, nedokážu si to moc vysvětlit…“ přemítala kapitánka lídra extraligy Lucie Paulovičová nad tím, proč její tým vypadl z role.
Mnozí experti vidí Chodov jako horkého kandidáta přinejmenším na účast v Superfinále. Jenže Herbadent proti němu v úterý ukázal, že i s ním se musí počítat. „Ano, prohrávaly jsme, ale pořád máme auru toho, že víme, že to můžeme zlomit. Zkušenější hráčky na střídačce se snažily tým podporovat, udržovat ho v tom, že 2:4 ve florbalu vůbec nic neznamená. Myslím, že obrat nastal i proto, že si nikdo nepřipouštěl, že je rozdíl 2 góly,“ uvedla obránkyně vítězek Denisa Billá.
Právě ona dokonala obrat, když proměnila trestné střílení, které rozhodčí nařídili za poměrně nešťastný souběh událostí. Útočnice Herbadentu Zuzana Hubáčková dobíhala prudký skákavý výhoz gólmanky, když proti ní na hranici brankoviště vystartovala chodovská brankářka Kristýna Provázková. Míček chtěla odkopnout, ale nohou trefila spíš florbalku Hubáčkové, která jí vyletěla z ruky…
Nájezd? Paulovičová se s tím nechtěla smířit a šla si jako kapitánka pro vysvětlení. „Rozhodčí řekl, že jí vykopla florbalku. Myslím, že to není úplně odůvodnění faulu, nevím, jak to říct… Koukala jsem na ten souboj, nepřišlo mi, že by jí florbalku evidentně vykopla,“ namítala. „Samozřejmě jsou souboje, kdy ti vykopnou florbalku xkrát za zápas a jenom tohle, že holt běžela sama na branku a mohlo to vypadat… Kdyby to pískli třeba jako bránění ve hře, asi bych to pochopila rozhodně víc, než když řeknou tohle,“ nechtěla ani po zápase přijmout verdikt.
Příliš jasno neměla ani sama Hubáčková, která si nejdřív místo na střídačku šla sednout na trestnou. Verdikt byl však namířen proti Provázkové. Míček si do středového bodu postavila Billá, její spoluhráčka a kamarádka z národního týmu. Zvlášť to první je důležitý fakt, Provázková ji totiž má „očíhlou“ z tréninků. „Když jsem tam stála, říkala jsem si: ‚Jo, Kiki mě zná, na repre jsme spolu vždycky strašná sranda, dost často mě vychytávala…‘ Proto chtěla svou typický manévr do forhendu provést, co nejrychleji to půjde. „Jindy si míček potáhnu ještě do úhlu. Ale tady jsem věděla, že by si na to počkala, v podstatě byla pro mě výhoda, že se známe,“ uvažovala.
Byla to vypjatá chvíle. Skóre 4:4, pár minut do konce, plná hala, po střechu nabitá emocemi. A uprostřed toho přímý souboj 2 hráček. Na tyhle pistolnické duely kdo s koho je Billá expert, nedávné selhání v rozstřelu proti Vítkovicím bylo ojedinělým za poslední roky, kdy nájezd nedala. Přitom k nim měla dlouho odpor. „Mohl za to můj úplně první nájezd v extralize. Finále ještě za Tatran proti Liberci, šla jsem jako poslední. A neproměnila jsem. Petra Chybová ano, ony slavily titul a já jsem doma brečela. Pak jsem měla asi 2 roky, kdy jsem nechtěla chodit,“ vzpomínala.
Denisa Billá a její radost po proměněném nájezdu.
Ale přišlo finále Czech Open 2010 s Dalenem, kdy dala 2 za sebou a od té doby si nájezdy oblíbila. „Baví mě, mám do nich strašnou chuť, je to věc, kterou mám opravdu ráda,“ vyznala se. A to přitom pořád sází na osvědčenou zbraň: kličku do forhendu a rychlou střela nahoru. „Je to tak. Mám v hlavě určité věci, které můžu udělat, ale jelikož mi to gólmanky stále dovolují, je pro mě jednodušší volit to, co mám nejvíc naježděné a co mi sedí,“ usmála se.
Chodov tak rázem prohrával a musel dohánět ztrátu. Šance na vyrovnání si vypracoval. „Třeba zrovna já jsem měla 2 během 3 vteřin. A takových možností byla spousta… Ale když je nedáme, asi zápas nedohrajeme za dobrého stavu pro nás,“ konstatovala Paulovičová. Když k ní vyjel míček zpoza branky, gólmanka Eliška Kuchyňková ležela a zdálo se, že to musí být gól.
Jenže první střelu zastavila hůl florbalky Alexandry Ferencové, druhou pak Kuchyňková. „Vůbec nevím, co se tam stalo. Jednou jsem to měla na dlouhou ruku, pak mi to šlo na bekhend. Prostě jsem to měla jasně dát. Byla celá prázdná brána a já jsem to asi trošku unáhlila, mohla jsem si to líp zpracovat,“ litovala chodovská útočnice.
Duel nabídl nadprůměrný florbal, enormní nasazení a krásnou kulisu s rekordně početným publikem. A přitom nemusí vůbec zůstat u toho. Oba týmy na sebe klidně mohou narazit v semifinále, to by teprve bylo něco! „Atmosféra tu byla neuvěřitelná. Tím, že jsme oba týmy z Prahy 11, jsou naše hráčky u nich a jejich hráčky u nás, má to výbornou jiskru. Sice někdy až to jiskří moc, ale stejně… Myslím, že na ženský florbal je to výborné,“ podotkla Billá.
A Paulovičová přitakala. „Atmosféra byla úplně parádní, fanoušci udělali ohromný rachot. Navíc Herbadent je samozřejmě výborný soupeř…“ Pokud by byl zájem diváků alespoň přibližně stejný, byla by to nezapomenutelná série. Od Chodova se ovšem letos čeká víc. S oběma členy elitní trojky však zatím v sezoně prohrál. Rozhodovat se ale bude až za pár měsíců. „Vidím to tak, že Herbadent, Vítkovice a my budeme trojka, která se o ta 2 místa v Superfinále popere,“ předvídala v polovině základní části Paulovičová.
Už teď je jasné, že jeden z těchto vyrovnaných týmů bude mít v dubnu bohužel smůlu…
Autor: Pavel Křiklan
