Slzy nás činí silnějšími, říká Kuchyňková. V Herbadentu chce zůstat

Eliška Kuchyňková působila v extralize žen jako zjevení. V ELITE chytala nejnižší soutěž a nikdo o ní pořádně nevěděl. Až poté, co se Herbadentu vrátila Lucia Košturiaková, doporučila Herbadentu, který právě hledal brankářku, Kuchyňkovou. A ta předvedla, jak chytit šanci za pačesy, stala se jasnou jedničkou a svým sebevědomím udivovala. Není divu, že chce v tygřím dresu zůstat.

Sezonu jsi zahájila v B-týmu ELITE, napadlo Tě vůbec, že pro Tebe bude mít konec na palubovce O2 Areny?
„Abych pravdu řekla, tak jsem si o tom mohla nechat jen zdát. Myslím si, že to předčilo veškerá má očekávání. Chci za to poděkovat celému Herbadentu, že mně dal šanci něco takového zažít, protože jsem už dlouho cítila vnitřní nespokojenost a touhu dokázat něco více a oni – lidé v Herbadentu – mně to umožnili a vložili do mě svou důvěru. Je to něco úžasného, vím, že jsem ještě moc mladá, ale za tuto šanci jsem schopná pro ně i zemřít. Jsou to všechno skvělé holky a vím, že pokud budu moct, budu se pro ně zlepšovat s nabitými zkušenostmi a rvát se jako tygřice.“

Ví se, že ve Tvém příchodu do Herbadentu měla prsty Lucia Košturiaková, ale jak se to přesně seběhlo?
„Osobně jsem byla vnitřně dost nespokojená a uvažovala jsem o odchodu nebo přestupu. Nevím, jak se to přesně semlelo, v té době mi přišlo několik nabídek, jestli bych to nechtěla zkusit jinde. Nebudu lhát, měla jsem z toho hrůzu, nikde jinde jsem předtím nebyla jen v ELITE. Musela jsem zvážit pro a proti, jak to bude fungovat a tak. Jestli to budu zvládat časově a jestli na tom nebudu stejně jako v ELITE. .Nakonec mě oslovila Markéta Šteglová, tak jsem řekla ano. Byla ke mně upřímná a nic mně neslibovala, své místo jsem si musela zasloužit. Musím říci že vůbec nelituji, zatím to bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě.“

Jaké jsou Tvé dojmy ze Superfinále?
„Víte, okolo jsem to moc nevnímala. Ne, že bych byla nervózní, to opravdu ne, až mě to samotnou překvapilo. Já prostě několik hodin před zápasem vypnu telefon, s nikým nekomunikuju a snažím se maximálně soustředit. Až po zápase jsem schopná o tom nějak přemýšlet a hodnotit. Byl to perfektní zápas, pro mě opravdu velká zkušenost a vím, že zaberu ještě více, takže i motivace. Hráčky Chodova hrály perfektně a musím také jim za tuto zkušenost poděkovat, opravdu vyhrály zaslouženě. Pro nás a hlavně pro mě to bylo poučení, vím, že za né všechny branky může jen brankář, ale – jak jistě potvrdí mé kolegyně brankářky – tak nás štve každá branka kterou dostaneme, ale na druhou stranu, ne jen vítězstvími se rodí kvalitní hráčky. Jakýkoliv zápas je pro mě poučením.“

Brankář je klíčovým článkem každého týmu. Na Tobě ležela obrovská tíha ve tvých osmnácti letech, jak jsi se s tím vyrovnávala?
„Pro mě je hodně důležité, být v pohodě ve vzájemném vztahu s hráčkami. Ony musí věřit mě a já bezpodmínečně jim. Je to taková symbióza, vzájemně se potřebujeme, protože, ať je to jak chce, brankářka je tak trochu samotář a mám velkou radost, když za mnou holky přijdou, pochválí, vytknou nebo se se mnou i poradí. Mám pak pocit, že stojíme jedna za druhou. Takže, jak jsem řekla, nebyla jsem nervózní, protože holkám věřím, a ta důvěra mě uklidňuje. Nijak to nesouvisí s věkem, spíše naopak, mám možnost se poučit z chyb a nadále na sobě pracovat.“

PODRUHÉ DRUHÉ. Připravíme se ještě lépe, věří Kuchyňková. Foto: Martin Flousek – xflorbal.cz

Jsi sebevědomá a o Superfinále jsi mluvila dlouho dopředu, Bylo to skutečně tak, že Ti pomohly zkušenosti z utkání proti Chodovu a Vítkovicím v základní části a pohárové finále v Opavě?
„Ano, tyto zápasy byly důležité a daly mně hodně. Paradoxně jsem svoji první a poslední nervozitu cítila právě při zápase základní části s Chodovem. Nechci se pořád opakovat, mě ani tak moc nezáleží na tom, proti komu budu chytat. Každý soupeř je zkušenost, takže Chodov nebo Kulhavá Lhota, je to jedno. Musím podat úplně maximální výkon. Tyto zápasy mě připravily na to, co přijde pak. Vždy si je doma pustím a rozebírám je.“

Zápas byl o brankářkách a Ty jsi předvedla několik skvělých zákroků, s góly jsi, z mého pohledu, moc dělat nemohla. Jak hodnotíš svůj vlastní výkon?
„Nevím, co na to ostatní, ale sama se sebou jsem spokojená nebyla. Je pravda, že jsem to i obrečela, když mně holky řekly, že jsem dělala, co jsem mohla, pro mou spokojenost to byl špatný výkon. No nic, toto Superfinále skončilo, brzo začne další sezona a tak nějak jsem se seznámila se svými soupeři. Věřím, že se na ně holky dobře připraví a budou se o Superfinále rvát ještě více než letos. Je to teď z poloviny nový tým a budou mít hodně práce, ale ony to zvládnou. Vím to.“

Z ELITE jsi v Herbadentu hostovala, to znamená, že poslední otázka se přímo nabízí: zůstaneš v tygřím dresu nadále?
„Ptalo se mě na to už hodně lidí a každému jsem odpověděla to samé. Pokud by to záleželo na mě, tak ano. Rodí se zde nový tým a chtěla bych být toho všeho součástí, sdílet s nimi radost z každého vyhraného zápasu, ale i slzy z těch prohraných, protože to nás činí silnějšími. Pro mě existují tři možnosti: Herbadent, jiný tým anebo skončit…. Bohužel, je to tak. Pokud bude Herbadent chtít, abych zůstala, tak budu ráda, ale, pokud to nepůjde, budu řešit další varianty. Tak že uvidíme… Ještě jednou gratulace soupeři a pokud to půjde, střetneme se příští rok!“

Autor: Michal Dannhofer