Mezinárodní ženský florbal zahájil svůj druhý cyklus kvalifikačních turnajů v novém režimu. Ten už nebere ohled na žebříčkové postavení týmů a kromě pořádající země nikomu účast negarantuje. Do akce tak musí také dlouhodobě nejlepší týmy. Ty k letošní kvalifikaci přistoupily zodpovědně, a byť mají všechny účast na závěrečném turnaji prakticky jistou, tak do Španělska a Itálie poslaly to nejlepší, co aktuálně mají. A podle hlasů ze Skandinávie je to tak dobře.
Florbal je velmi mladým sportem, přesto můžeme bez přetvářky tvrdit, že se v rámci evropských kvalifikačních skupin utkají národní týmy, které jsou v naprosto rozdílné fázi florbalového vývoje, a výsledek je prakticky jistý. Ne, ve florbalu nemůžeme čekat, že například po vzoru Denise Istomina zazáří Rusko proti Finsku nebo Francie proti Švédsku.
V mnohých tak logicky tkví otázka, jestli by nebylo lepší posílat na kvalifikační turnaje omlazené výběry tak, aby hráčky, které jsou na nějakém 30. – 35. místě potenciální nominace získávaly zkušenosti. Jakýkoliv výsledek v kvalifikační skupině totiž na nic dalšího v rámci šampionátu vliv nemá, do základních skupin šampionátu se nasazuje podle žebříčku IFF.
Není pak ojedinělé, že v halách slyšíte, že si reprezentace jede zbytečně zvyšovat sebevědomí a ponižovat soupeře, který ji prostě v tuto chvíli objektivně nemůže konkurovat. A že pro nejlepší hráčky je to vlastně jen zbytečná dovolená v teplých krajích.
Před kvalifikačním turnajem na to zazněla od všech čtyř elitních týmů jasná odpověď: „Pošleme to nejlepší!“
Češky tak do Madridu vysílají obě reprezentantky, které hrají SSL, tedy Krupnovou s Enenkelovou, Ratajovou z finského SB-Pro a Mlejnkovou z Red Ants. Ze stálic národního týmu zůstává doma pouze Billá.
A pozadu nezůstaly ani Švýcarky: ty sice do Itálie přijedou bez útočnice Wiki, ale zato s Corin Rüttimann, Flurinou Marti nebo Tanjou Stella. Mezi tyčemi pak bude vše jistit duo Heini – Schmid.
Zvláště u Švédek je to velká změna oproti premiérové kvalifikaci v roce 2015. Tehdy totiž do Polska odcestoval tým, ze kterého si na prosincovém šampionátu zahrály pouze Jennifer Stalhult s Malin Andreáson, ta ještě z pozice náhradnice po zranění Johanny Holmbom.
Nyní ale přišla rázná změna strategie a do Španělska odletěly takové persony jako Frisk, Wibron, Eiremo nebo Anna Wijk. A podle odborníků je to tak správně. „Myslím si, že za národní tým by vždy měly hrát ty nejlepší hráčky. Obléct reprezentační dres je něco, co by mělo zůstat exkluzivní,“ říká Henrik Jansson, redaktor innenbandymagazinet.se. „Rovněž pro soupeře je důležité hrát proti těm nejlepším, aby se mohl rozvíjet,“ myslí si.
Co stojí za změnou kurzu, ale neví. „To je dobrá otázka, sám trenér Lundmark je v tomto nečitelný, v roce 2015 říkal, že myslí na budoucnost. Nyní tvrdí, že chce využít každou příležitost k tomu, aby se tým zlepšoval,“ popisuje. „Patrně bylo Finsko na šampionátu lepší, než čekal, proto se chce nyní připravit zodpovědněji. Anebo jen ukázat lidem, že to bere vážně,“ přemítá Jansson.
Švédský novinář ale dost možná uhodil v předchozí tezi hřebíček na hlavičku: ve Švédsku se po neúspěšném mužském finále strhla debata nad dalším směrováním florbalu a právě výsledek z ženského šampionátu, kdy Švédky ukořistily zlato až v samostatných nájezdech, se rovněž často přetřásal.
Finské slzy byly tehdy v Tampere hodně hořké, pro generaci výborných florbalistek to byla jediná možnost, jak získat tolik vytoužené zlato před vlastními diváky. Místo konání také znamenalo, že Finky měly účast jistou a poprvé tak jedou na kvalifikaci až letos.
A trenér Lasse Kurronen se ke kvalifikaci postavil rázně. „Máme tady ten nejlepší možný tým, a to jsou ještě některé hráčky zraněné,“ hlásil pro Florbal.cz den před startem kvalifikace z italského Celana. A skutečně, finská soupiska je doslova nabitá známými jmény, a to ještě chybí například zraněná Ella Alanko. Nicméně na brankářku Loisu, obránkyně Kippilä, Karjalainen, Mertsalmi či dvojčata Elinu a Karoliinu Kujala se v Itálii vyplatí zajít.
Kurronen k tomu má poměrně zřejmé důvody. „Máme určitý projekt a ten si nevytáhneme z rukávu, potřebujeme zlepšovat naši hru a utužovat týmového ducha, proto potřebujeme pracovat s hráčkami, které následně budeme využívat při dalších akcích,“ vysvětluje.
Přesto se na chvíli zamyslí ještě jiným směrem. „Chápu, že pro florbal jako celek je podstatné, abychom se účastnili, nemyslím si ale, že účast zemí TOP 4 na kvalifikaci je nezbytná,“ říká.
Na závěr se můžeme vrátit ke zmíněnému ponižování soupeřů. Kromě jiného totiž všichni trenéři ukázali, že tím pravým ponížením by bylo právě tyto nejlepší hráčky nevzít. Ať už pak následně bude výsledek jakýkoliv.
Autor: Michal Dannhofer
Zajímavý téma, sám jsem pro tu variantu se slabšími výběry.