Natálie Martináková slaví mistrovský titul. Foto: Fabian Trees - Flick Swiss Unihockey
5. 5. 2019 Ženský florbal - Zahraničí (1) KOMENTÁŘŮ

V kolektivu jsem šťastná, moje role rostla s kondicí, pochvaluje si mistryně Martináková

 



Natálie Martináková má za sebou přelomovou sezonu. Před začátkem ročníku se rozhodla odejít do Švýcarska a posílila tamní elitní tým Kloten-Dietlikon Jets. Jak sama přiznává, její role v týmu rostla postupně poté, co nabírala kondici. V Superfinále přispěla k výhře nad Churem dvěma asistencemi, přesto podle vlastních slov není se sezonou úplně spokojená.

Natálie, skončila klubová sezona, kterou jsi poprvé odehrála v zahraničí. Když se vrátíme úplně na začátek, jak se přestup do Klotenu-Dietlikonu rodil?
„Vždy mě lákala představa odchodu do zahraničí, žití sama a poznání něčeho nového. Ve Vítkovicích jsem strávila hezkých devět let, ale cítila jsem, že potřebuji změnu. Pak jsem byla nominována na EFT, úplně jsem to nezvorala a ozvalo se mi pár švýcarských týmů, jeden z nich byl právě legendární Dietlikon.“

Jaké byly první dny a týdny ve Švýcarsku?
„Poprvé jsem tam přijela v červnu, převážně kvůli pracovnímu pohovoru, ale absolovovala jsem i první trénink v posilovně s týmem. Všechny holky uměly skvěle anglicky, takže nebyl problém se pobavit. Stěhování proběhlo v červenci, kdy jsem oficiálně dostala práci a začala skoro okamžitě pracovat. Florbalově to bylo celkem náročné, myslela jsem si, že jsem přijela dobře kondičně připravená, ale hned první trénink mi ukázal, že na Švýcarsko to asi stačit nebude.“ (směje se)

Kvůli pracovnímu vytížení musel na trenérské pozici skončit Radomír Maleček. Jak jsi vnímala tuto změnu? Nebylo stresující, že trenér, který Tě do týmu vybral najednou končí?
„Tak jsem to já osobně nebrala. Rado i Simi (bývalá reprezentační obránkyně Simone Berner, pozn. aut) byli jako trenéři na stejné úrovni. Takže kdyby mě nechtěli oba, přestup by neproběhl. Ale je pravda, že Simi se moc nelíbila ortéza na mém koleni. To byla věc, na které jsem s našim týmem fyzioterapeutů musela zapracovat.“

Kromě Malečka jsi k sobě měla také Katarínu Klapitovou. Pomohla Ti v začátcích?
„Určitě ano. Klepi už ve Švýcarsku žila, když tady studovala a hrála za Burgdorf. Věděla trochu líp, jak se tady věci mají, i když Curych je docela jiné prostředí než Bern.“

Sama jsi sezonu označila za šílenou, můžeš to rozvést?
„Pro mě byla tato sezóna jako na houpačce. Mám na sebe dost vysoké nároky a individuálně s touto sezónou nejsem moc spokojená. Švýcarská liga je úplně jiná než česká. Mnohem více fyzická, ale méně technická, což mi dalo prostor trochu vyniknout, ale body ne a ne padat. Kondici jsem také nabírala nějakou dobu, než to bylo ideální, což znamenalo dost vysokou tréninkovou zátěž. Ale zato týmově to byla jedna velká fantazie. Supercup nám sice ještě utekl, v lize jsme s Churem oba zápasy prohrály, ale obraty jak ve finále Poháru, tak v Superfinále jsou zážitky, na které budu moc dlouho vzpomínat.“

Jak jsi byla spokojená se svou rolí v týmu? Například na obratu svého týmu v Superfinále jsi se podílela dvěma asistencemi, stala jsi se také pevnou součástí reprezentace žen. Panuje spokojenost? Tým navíc získal také švýcarský pohár.
„Má role v týmu ze začátku nebyla nijak výrazná. Dokud jsem nenabrala solidní kondici, tak mě na konce zápasů i občas střídali, dávali mi najevo, že je pořád třeba pracovat. Pořád se to zlepšovalo, dokonce se mi podařilo nabrat dost svalů, abych byla schopná hrát bez ortézy na koleni. Nakonec jsem si podle mě vypracovala docela slušnou roli, ať už šlo o přesilovky, hru na dvě lajny nebo případné nájezdy v Superfinále. S celkovou sezónou jsme jako tým nadmíru spokojení, oslavy ještě pořád probíhají.“ (směje se)

V předstihu jsi podepsala novou smlouvu a součástí Jets by jsi tak měla být také následující dvě sezony. Jiné nabídky jsi neřešila?
„Upřímně, Švýcarsko jako země a Dietlikon jako tým mě uchvátili. Jsem v kolektivu hrozně šťastná, mám super práci, která mě baví, krajina a obecně mentalita zdejších lidí je neuvěřitelná. Cítím se tu jako doma. Nebylo moc o čem uvažovat, takže jsme si hned v lednu sedli se sportšéfy a domluvili se na prodloužení kontraktu. Navíc by bylo hloupé odejít do zahraničí, celý rok si zvykat na ligu, a pak hned odejít jinam. Navíc bych ráda bojovala o účast na mistrovství světa, což mi nejlépe půjde z týmu, na který jsem si teď zvykla a ve kterém snad dokážu podávat pravidelně kvalitní výkony.“

Superfinále jsi ale nedohrála, zranila jsi se při nešťastném dopadu za mantinel. Vzhledem k tomu, že skončila sezona, můžeš prozradit diagnózu?
„To asi nemusí být žádné tajemství. Při dopadu jsem nekoukala, kam padám, ale jestli dala Isa gól a podvrtla jsem si kotník. Během toho jsem si poranila tři vazy, léčba mi zabere nějaké dva měsíce, když to půjde dobře. Takže i na následující reprezentační kemp pojedu hlavně z teoretického hlediska, plně trénovat určitě nebudu zdravotně schopná.“

Dietlikon čeká Champions Cup v Ostravě, vrátíš se tedy domů. Je to velká motivace?
„Pro mě osobně to bylo velké lákadlo, proč to finále vyhrát. Champions Cup doma zní naprosto parádně a už teď se se na něj všichni těšíme.“


Autor: Michal Dannhofer



KOMENTÁŘE

  • smolař napsal:

    ta holka je zdravotně snad největší smolař co jsem kdy viděl. přeju rychlou léčbu! 🙂

Napsat komentář

*