Jana Christianová: Chytat jednou za 3 týdny? Nic moc… Ale v listopadu jdu na Herbadent!

V létě si objednala z Ameriky speciální růžové boty, které obouvá jen na zápasy – a zatím to vypadá, že jí neošoupané vydrží hodně dlouho. Brankářská opora reprezentace Jana Christianová byla ve finském Porvoo i ve švýcarském  Rychenbergu zvyklá na hodně práce i na úspěšný boj o místo jedničky, ovšem nyní je v nepříjemné roli. V Bohemians chytá extraligu jednou za 3 týdny a o místo v brance se pravidelně dělí se svými zdatnými spoluhráčkami Danielou Kreisingerovou a Kristýnou Horňákovou.

Jak ti tahle nová role zatím vyhovuje?
„Samozřejmě mi nevyhovuje. Ráda bych chytala co nejvíc, co nejvíc se zlepšovala, ale je to těžké, protože tu je konkurence a musíme se rovnoměrně střídat. Člověk musí podat co nejlepší výkon v tom zápase, který mu byl zrovna určený…“

Bohemians letos přihlásili dva týmy do amatérské soutěže, v níž nastupují proti dorostencům. Jak se točíte tam?
„Zatím jsme hrály jeden, nebo dva zápasy, ještě to máme rozdělené na mladší a starší s tím, že hráčky v těch mladších hrají prioritně s mladšími, aby se trochu rozehrály. Ty zápasy nám dají asi víc než většina v extralize. Na to se teď soustředíme.“

Už na tebe vyšla řada?
„Teď jsme hrály proti dorostencům Chodova, tam jsme se taky vystřídaly. Dokonce jsme se tam sešly všechny tři, takže každá z nás absolvovala třetinu.“

Jdou švýcarské kluby podobnou cestou, nastoupila jsi i tam proti klukům?
„Chytala jsem proti nim pár zápasů. Je pravda, že ty zápasy tady pro nás jsou hodně přínosné, hodně důležité, protože v extralize je jen pár týmů, které nás fakt prověří a proti těm ostatním si spíš zkoušíme naši produktivitu. Z tohohle pohledu jsou pro nás zápasy proti klukům rozhodně nejlepší v důrazu, v proměňování šancí…“

Proti Děkance ses celý zápas víceméně nudila, podle zápisu na tebe šlo jen 8 střel…
(usmívá se) „Není to nic moc, zase si můžu zkusit něco jiného. Jdu do toho zápasu s tím, že si dávám priority jako třeba nedostat žádný gól, dát asistenci, komunikovat s hráčkami… Prostě věci, na které se speciálně nesoustředím v těch důležitějších zápasech a které si můžu vyzkoušet právě v těchhle volnějších.“

Největší test umění Jany Christianové v zápase s Děkankou. S trestným střílením Barbory Zabavské si poradila v klidu.

Není to deprimující, když máš za 3 týdny jeden start a pak soupeř sotva vystřelí? Před Děkankou jsi ještě nastoupila v Šumperku…
„No, v Šumperku jsem si zachytala víc než holky proti Vítkovicím a Chodovu dohromady (čelila 30 střelám – pozn. aut.), to mě bavilo. Je těžké se namotivovat, když víš, že chytáš jednou za 3 týdny, i tréninky podle toho vypadají. Na tom musím zapracovat.“

Nelituješ vzhledem k tomu všemu, že ses do Česka vracela?
„Určitě ne. Takové zápasy jako třeba ten proti Děkance jsou ve Švýcarsku taky. Je to tam podobné jako v Česku, jsou tam 4 týmy, které bojují o ty nejvyšší příčky a pak je tam velká propast mezi zbylými. Jen s tím rozdílem, že ty týmy, které jsou ve Švýcarsku na vrcholu by podle mě porazily Herbadent i nás.“

Jenže na tebe zatím vyšly dva týmy ze spodku tabulky. Proti Děkance ses dokonce v půlce druhé třetiny otočila na časomíru, jestli už náhodou nebude konec…
(směje se) „Ten zápas vůbec neubíhal. Musím říct, že to není úplně zábavný. Co se dá dělat? Tyhle zápasy z gólmanů nemá nikdo rád, to každopádně. Ale někdo v brance být musí…“

O brankoviště se točíte pravidelně. Už ses dívala do rozlosování soutěže, jestli na tebe vůbec v sezoně vyjde nějaký těžký zápas?
„Bylo mi řečeno, že budu chytat Herbadent, to je teď moje priorita. Je to až začátkem listopadu, ale už teď se moc těším! (usmívá se) Bude to ten nejdůležitější zápas.“

V jaké se teď vůbec cítíš formě, když skoro nechytáš?
„Těžko říct… (usmívá se) Žádný soupeř mě úplně neprověřil. Ale musím se tak nějak udržovat a uvidím proti Herbadentu, jak to bude vypadat.“

Autor: Pavel Křiklan