Za minulé dva zápasy posbíraly plný počet bodů jen 4 týmy: vedoucí trio Liberec, Vítkovice a Chodov a ještě… Šumperk. Nováček extraligy nejdřív doma zdolal Jihlavu (6:3) a v neděli přivezl 3 body ze hřiště Děkanky (5:4). Tyhle výsledky jej dokonce vynesly na 8. místo tabulky, které zaručuje play off. Pokud by se do něj Asper opravdu dostal, byla by to prvotřídní senzace.
Ale ne nereálná. Zvlášť doma je totiž mladý tým pro své soupeře nepříjemný. Hráčky Bohemians se divily tomu, jaké útočné palbě byly vystaveny, ELITE tam vyhrálo až po nájezdech a Jihlava inkasovala příděl 6 branek. „Zjistily jsme, že doma nám strašně vyhovují fanoušci. Když tam máme rodinu, je před kým se předvést, žene nás to dál,“ říká kapitánka Asperu Monika Körmendyová.
Její tým přitom začal neslavně, do nejvyšší soutěže vstoupil 17brankovým debaklem v Liberci. „Nejhorší je zvyknout si na cizí prostředí. Z toho důvodu jsem měla opravdu strach, že bychom mohly na Děkance prohrát, jen kvůli tomu, že jedeme ven. Jsem ráda, že jsme přesvědčily samy sebe, že umíme hrát i venku,“ těší Körmendyovou.
Sama u toho přitom byla spíš jako divák. Zraněné pravé koleno ji na hřiště častokrát nepustilo. „Ale chtěla jsem být s týmem. Už jen proto, že jsem kapitánka. Rozhodla jsem se, že si udělám výlet a holky podržím,“ vykládá.
Chvílemi seděla v rohu střídačky zachumlaná do mikiny, jednou se dokonce vydala na časomíru pro kelen a obstříkla zranění spoluhráčce. Čas od času se chodila rozcvičovat, nebo za ní přišel kouč Michal Marošek a vysvětloval jí, co od ní na hřišti žádá.
Teprve pak navzdory bolesti vběhla na hřiště. A pro Asper byla takovým žolíkem. „Když chtěl trenér uklidnit hru, nebo stáhnout sestavu na dvě silnější lajny, třeba na konci třetiny, kdy u nás byly dlouho, poslal mě na hřiště,“ vysvětluje útočnice.
Přesto pro ni nakonec duel skončil předčasně, když po kolizi s domácí kapitánkou Barborou Beranovou musela odstoupit. „Nešťastné. Měla jsem dohrát celou třetinu, bylo to mé první střídání ve třetí části a bohužel… Nečekala jsem to a skončila jsem na zemi,“ popisuje střet, po němž zůstala ležet a dokonce ji běžel přes celé hřiště pomoct na nohy kouč Marošek.
Monika Körmendyová už po střetu s Barborou Beranovou do zápasu nezasáhla.
Konec byl pro Körmendyovou a spol. přesto sladký. Historicky první extraligové vítězství na půdě soupeře a posun na místo, z nějž se jde do play off. „Určitě jsme nečekaly, že bychom mohly venku vyhrát. Ještě neskončila ani polovina sezony a máme tam týmy, které bychom mohly dát, pokud se zadaří. Každopádně pro mě je to strašně dobrej pocit, protože venku nám zápasy nevycházely,“ podotýká.
Na Děkance měl její tým i trochu štěstí. Domácí hráčky totiž díky mohutnému finiši vyrovnaly z 1:4 na 4:4, ovšem 54 vteřin před koncem inkasovaly znovu. Zuzana Hubáčková získala při rozehrávce Pražanek míček a poslala jej k zakončení Haně Štěrbové.
Právě Hubáčková je motorem Šumperku. Naběhá kilometry, střílí z každé pozice, vybojuje spousty míčků. Minulou sezonu strávila útočnice, jež hrála i na květnovém MS juniorek, na hostování ve Vítkovicích, nyní si z Olomouce vybrala bližší Šumperk. „Je pro nás velká posila, jsme za ni rády. V každém zápase nám pomáhá, boduje, bereme ji asi jako nejzkušenější hráčku. Ale je dobře, že na ní nestavíme hru, pořád máme svůj vlastní základ,“ míní Körmendyová.
Přitom to vypadá právě naopak: na Hubáčkovou, neúnavné torpédo, míří téměř každý míček. A to i ve chvílích, kdy se Šumperku nabízí lepší řešení. „To je spíš tím, že lítá po celém hřišti a je všude. Jednou napravo, jednou nalevo, jednou vepředu, jednou vzadu…“ směje se kapitánka.
Se svým týmem se v nejvyšší soutěži teprve učí. S ostatními si zvyká na zápasy na gumě, na níž nehrají rády, na cestování, dlouho prý nehrály v Praze… Před zápasem na Děkance jí zase rozhodčí dávali instrukce, jak má se svým týmem nastoupit.
A pak přišla další novinka, tentokrát už pro oba týmy. Pořadatelé totiž řešili problém s onlinem a rozhodčí kvůli tomu nechtěli zápas začít. „Tohle by se nám fakt v 1. lize nestalo, tam online ani nebyl,“ usmívá se Körmendyová.
Jenže zas tak veselé jí to před zápasem nepřišlo. Hráčky čekaly na zahájení zápasu rozvleklých 12 minut. „Bylo to nepříjemné. Byly jsme rozběhané, v tempu, a teď najednou nic,“ líčí. Rozcvička absolvovaná, co teď? „Musely jsme vymyslet něco, co nás udrží v tempu, bylo to těžké. Trenér (kouč Michal Marošek) naštěstí ví, co máme dělat, pomohl nám,“ oceňuje jedna z nejzkušenějších hráček Šumperku.
Kouče, který předloni dovedl reprezentaci juniorek k historickému bronzu, si v Asperu váží. „Ale má s námi hodně trápení,“ směje se Körmendyová. „Přijde mi, že jsme takový tvrdohlavější tým. To není jako v repre, kde hráčkám řekne, co mají hrát a ony to zahrají. My si to nejdřív musíme odzkoušet a potom ho třeba teprve poslechneme,“ nezastírá. A chápe, že je občas z týmu na nervy. „Ovšem to, co nám řekne, si rozhodně vezmeme k srdci a snažíme se.“
Marošek je patriot, stejně jako Körmendyová, která za Šumperk hraje od začátku kariéry, tedy nějakých 7 a půl roku. I ji ovšem zlákala extraliga, a tak se předloni objevila na střídavé hostování na pár zápasů v dresu nedaleké Olomouce.
Zanedlouho ji tak čeká vyhecované derby proti regionálnímu rivalovi i bývalým spoluhráčkám. „Těším se! Navíc hrajeme doma, to mě asi nejvíc motivuje. Až se hodinku před zápasem potkáme na hřišti při rozcvičce, bude to to správné napětí,“ říká směrem k zápasu, jenž se odehraje 17. listopadu.
Autor: Pavel Křiklan
