Lépe už nemohla podzimní část extraligy vygradovat. V jejím posledním kole se utkaly týmy Herbadentu a Vítkovic, jež byly před duelem rozmístěny na 1. a 2. pozici jen vinou rozdílu ve skóre. Duel o vedení v extralize (3:4sn) měl být ozdobou soutěže, ovšem v mnohém prognózy nenaplnil.
Tak třeba co se týče nasazení, které se i podle samotných aktérek viditelně lišilo od pátečního šlágru na Děkance. „Nebylo to v takovém tempu jako zápas Bohemky s Chodovem. Čekala jsem trochu vyšší tempo z obou stran. Nevím, jestli jsme už byli všichni myšlenkami na Vánocích, nebo jsme unavené z půlky sezony a těšíme se, až si odpočineme…“ přemítala opora Herbadentu Zuzana Macurová.
Pro ní byl zápas mimořádný, vždyť po 9 letech ve Vítkovicích nastoupila poprvé proti svému bývalému klubu i svým letitým spoluhráčkám. „Bylo to zvláštní, normálně jsme samozřejmě kamarádky, ale teď to byl soupeř jako každý jiný. Takový je život, že jsme na hřišti občas soupeři,“ podotkla.
K těm, kteří s Macurovou prožily v jednom týmu nejvíc, se řadí také gólmanka Lenka Kubíčková, jedna z výrazných postav včerejšího zápasu. „Ve hře bylo takové divné ji vidět v jiném dresu, podle mě ani pro ni to nebylo lehké,“ vcítila se do dlouholeté parťačky.
A kupodivu také poražené. Herbadent doma podlehl Vítkovicím po necelých 3 letech. „Vézt 2 body je super, nechtěly jsme do Prahy jet jen tak na výlet. Takže jsme si nadělily fajn vánoční dárek,“ usmála se Kubíčková, které naopak nasazení nepřišlo vůbec špatné. „Herbadent byl hlavně v 1. třetině florbalovější, my to i s trochou štěstí ustály a pak jsme to urvaly bojovností,“ dodala.
Co ji však zarazilo, to bylo komorní ticho v hale. Opět – s bouřlivým duelem a 170 fanoušky na Děkance se to nedá srovnat. „Nejhorší na celém zápase byla asi nulová atmosféra v hledišti. Při takovém boji o 1. místo bych čekala větší diváckou kulisu,“ divila se Kubíčková. Na zápas dorazilo jen 83 lidí.
A někteří z nich ještě cestou domů řešili spornou situaci z konce 1. třetiny. Herbadent totiž vstřelil gól ve chvíli, kdy už na časomíře svítilo 20:00. Však i hlasatel nejdřív takový čas gólu oznámil, jenže to by uznán být nemohl. Rozhodčí se však řídili sirénou, která zahoukala až po střele Anet Jarolímové. „Je to přímo v časomíře automaticky nastavené tak, že na konci třetiny zazní siréna. Gól byl podle mě regulérní,“ mínila Macurová.
Kubíčková byla samozřejmě opačného názoru. „Třetí gól neměl platit, tak jako v Liberci,“ připomněla pár dní starou situaci, při níž Crazy girls vsítily rovněž sporný gól na konci 1. třetiny na 3:0 (kuriózní je, že oba zápasy řídili stejní rozhodčí). Herbadent touhle trefou dokonal obrat z 0:2 na 3:2. „Mít dvakrát takovou ‚smůlu‘ je zvláštní, na druhé straně musíme holt hrát, až než pískne rozhodčí, když nefungují časomíry nebo sirény,“ usoudila vítkovická gólmanka.
Eliška Krupnová při svém druhém nájezdu už úspěšná nebyla.
V závěrečném rozstřelu, který rozhodl o bodu navíc, chytila 4 z 5 nájezdů. Oproti Lence Sukové byla ve výhodě: jely proti ní jen spoluhráčky z reprezentace, které má přečtené. A tak třeba obvykle úspěšná Denisa Billá pohořela. „U ní mi znalost trochu pomohla jako u jediné, jinak jsem netušila, jak budou holky zakončovat,“ řekla bronzová medailistka z loňského MS.
Penalty zápas protáhly do nepříjemné doby, kdy už Vítkovicím hrozilo, že jim ujede vlak. Původní začátek zápasu byl na jejich přání o hodinu posunut, jinak by tým čekal 5 hodin na další spoj, ale nakonec to vzhledem k prodloužení a nájezdům hrozilo.
Navíc vítězky si úspěch po zápase na hřišti vychutnaly. „Užily jsme si veškeré vítězné rituály a pokřiky a až jsme pak si uvědomily, že bychom si měly pohnout,“ líčila Kubíčková. Hráčky pak pelášily ze hřiště málem přímou cestou rovnou z haly. „Vlak jsme nakonec stihly, i když většina z nás cestovala nemytá, takže ostatní spolucestující asi trpěli,“ žertovala vítkovická opora.
Autor: Pavel Křiklan
Úsudky autora netřeba hodnotit, ale informace by si mohl zjišťovat přesněji. Ten gol byl sporný proto, že časomíra nebyla spuštěna spolu s uvedením míčku do hry, né proto, že byl dosažen po znění sirény (to byl dosažen těsně před, tedy v tomto smyslu regulérně). I rozhodčí samotní si však byli vědomi, že ty čtyři vteřiny(které měly uběhnout do konce třetiny od uvedení míčku do hry) byly nějak dlouhé a způsobené tím, že časomíra nebyla včas zapnuta (jestli úmyslně nebo nepozorností velmi mladého děvčete na ní se nikdo asi nedoví), ale protože žádný z rozhodčích nestihl předtím hru přerušit, že nešla časomíra, tak prý dle pravidel takový gól musí platit.
Zápas mezi Bohemkou a Chodovem byl skvělý, škoda jen, že se nehrálo v hale s větší diváckou kapacitou.. Diváci, kteří se nedostali na dobrá místa, by si ho mohli vychutnat mnohem lépe.
Pravda, zápas Bohemians s Chodovem byl stran kulisy a atmosféry naprosto mimořádný a úplně fantastický. Vášně a emoce projížděly prostorem jako kulometné dávky bojištěm. Hodně tomu pomohla předchozí propagační kampaň ze strany klokana, za což mu patří dík a uznání. Mělo to všechno jedinou vadu na kráse. Výsledek.
Já myslím, Vojto, že ten výsledek je skvělý 🙂