Minulé dva roky se praly o semifinále play off s Chodovem, teď čelí v úvodní sérii vyřazovacích bojů, jež je kvalitou i emocemi možná ještě výš, zelenobílé síle Bohemians. Liberecké hráčky se nezhroutily po sobotním debaklu 1:8 a přestože nejsou profesionálky a mohly si až do večera užívat volnou neděli, druhý den ráno napochodovaly na výklus, snažily se naladit na další vypjatý duel. Povedlo se, Crazy girls ve druhém střetnutí uspěly 8:5.
Co tak udělat po takovém výplachu, který svou výší leckoho udivil, když se za pár hodin hraje znovu? Rozpustit tým domů k televizím a potkat se až na druhý den cestou na zápas? Na sport, v němž hráčky neberou ani vindru, by takový přístup přiléhal. Jenže ne tak ke stylu trenérky Lenky Bartošové, která ví, že extraliga má daleko vyšší nároky.
A tak tým nasměrovala z Prahy do Liberce a nazítří v 10 dopoledne měla tým seřazený k výklusu. „Byl nesmysl spát v Praze na hotelu, odkud bychom musely v 10, v 11 pryč, courat se po Praze je hloupost. Holky se v klidu vyspaly a ráno jsme měly aktivní rozběhání,“ líčila liberecká trenérka. Po regeneračním běhu následoval dlouhý strečink i povídání o zápasu.
Hráčky si na tenhle model zvykly a vítají ho. „Tyhle ranní tréninky mi hodně pomáhají, když hrajeme pozdě. Proberu se dřív a už se soustředím jen na zápas a neřeším nic jiného,“ vyložila Michaela Mlejnková.
Její spolužačky si možná užívaly jarní prázdniny na sněhu, ona místo toho se svou florbalovou kumpanií zamířila na Děkanku odčinit sobotní nezdar. A – misi splnily. „Začaly jsme víc dělat to, co jsme měly. Lépe jsme bránily, v útoku jsme účinněji posouvaly míček, i standardky jsme zlepšily,“ popsala proměnu týmu.
Ten v sobotu, navzdory jednoznačnému výsledku, nehrál tak bídně. „Nepovedl se nám vstup do zápasu, v 7. minutě jsme prohrávaly 0:3 a na týmu se to podepsalo. Nedařilo se. A, bohužel, co FbŠ vystřelilo na branku, to skončilo v síti,“ vrátila se Bartošová k začátku série.
V neděli už to bylo pozitivní z obou stran, hrál se strhující zápas. Skvělá atmosféra, parádní florbal, výjimečné výkony individualit a na maximum vyšponované emoce.
Když v jednu chvíli skončila po sólu přes celé hřiště kapitánka zelenobílých Eliška Křížová na zemi a třetina následně za pár vteřin skončila, vypadalo to, že rozhodčího nenechá odejít do kabin do té doby, než jí podá smysluplné vysvětlení situace, i kdyby to mělo trvat týden. K nepřesným sudím si pro dešifrování dění na hřišti chodila i druhá strana, ve třetí třetině navíc několikrát zahaprovala časomíra.
Atmosféra nabývala na intenzitě. Vrcholem byl vytrysklý gejzír emocí liberecké trenérky, která, když 72 vteřin před koncem Mlejnková dopravila míček do prázdné branky při powerplay Bohemians, začala v euforii bušit rukou do plechového osazení haly a totéž zopakovala při pojišťovacím gólu stejné hráčky 3 vteřiny před koncem. Omlácené ruce ji začaly bolest až po zápase. „Jsou naprosto v pořádku. Jenom jeden kloub je zničenej,“ hlásila odlehčeně po své crazy oslavě.
Lenka Bartošová víc než kterýkoliv jiný trenér v extralize prožívá úspěchy svého týmu. Však také s většinou hráček sama v Liberci nastupovala…
Mladý liberecký tým se ale svou impulzivní šéfkou prý vybláznit nenechá. „Dá se to udržet,“ usmála se Mlejnková. Sama ovšem vnímala kolikrát hustou náladu na hřišti. „Je to vyhrocenější, vždyť je to play off. I sprosté slovo padne. Ale dáváme si pozor, aby to nebylo nesportovní,“ podotkla.
A pekelně si dala záležet i na tom, aby za stavu 6:5 pro Liberec prázdnou branku trefila. „Běžela jsem si radši blíž, abych to trefila fakt přesně. Vím, jaký jsem střevo, občas mi to nevyjde,“ řekla sebekriticky.
Její tým dokázal porazit Bohemians v normální hrací době po necelých 6 letech, po dlouhých 15 zápasech! „Po sobotním výprasku jsme se sebraly, je to 1:1 na zápasy, a to je důležité. Vezeme jednu výhru domů,“ oddechla si Bartošová.
A to přes enormní úsilí Bohemians, jež při absenci Dagmar Suré a Ivety Hyršlové táhla dopředu především nezadržitelná Křížová. Několikrát prošla sama celé hřiště a pokaždé znamenala velké nebezpečí.
Třeba jako když si u pravého mantinelu u své branky prohodila míček mezi nohama soupeřky a na opačné straně hřiště pak otevřela dveře ke gólu parádní přihrávkou na Adélu Bočanovou. „Líza je na tom technicky tak výborně, že si bohužel soupeřky povodí a ještě stihne vystřelit, nebo nahrát. Je to o komunikaci, o tom, abychom si řekly, proč to tak je,“ vyrozuměla trenérka.
Na kapitánku FbŠ žádnou zvláštní přípravu nezvolila. „A asi speciálně ani žádná nebude, musíme hrát týmově, není to u nich o jedné hráčce,“ dodala Bartošová.
Tu zatím pronásledují vypjaté série. Od zavedení čtvrtfinále se poměřila dvakrát s Chodovem, teď s Bohemians. Zatímco ostatní v poklidu válcují slabší týmy, Liberec se potí dřinou. „Mám mladý tým, takže když hraje těžší zápasy, je to mnohem lepší, učí se tím,“ podotkla. „Na druhé straně po těch dvou letech, kdy jsme měly těžký Chodov, bych si přála mít lehčího soupeře, abychom se mohly dostat dál,“ dodala s tím, že tuhle cestu si Liberec zatarasil sám pokaženým závěrem základní části.
Podobného názoru je i Mlejnková. „Slabší soupeř by byl asi lepší. Ovšem takhle jsou zase kvalitnější zápasy s lepší atmosférou, má to něco do sebe,“ vyzdvihla.
Autor: Pavel Křiklan
Barina, nová trenérka reprezentace žen?! Doufejme a věřme, že ano. Ať se to pohne zase dál!
na základě jednoho povedeného zápasu čtvrtfinále?
Dobře Liberec! Hodně štěstí v sérii!!!
Autor článku zase jednou s tím ranním rozběháváním objevil Ameriku – dělalo se to už před cca. deseti lety u týmů nejvyšší ženské soutěže, minimálně na Děkanku si pamatuji, ale je jich jistě víc. Je dobře, že to Liberec dělá, ale oslavovat, jak si chuděrky utrhují z volného času…
v tom ti dávám plně za pravdu, nejen liberecké hráčky obětují své volno pro florbal, ale takových i když ne na takové úrovni jako jsou holky z extraligy jsou desítky, možná stovky .
1. nikdo nepsal, že jsou chuděrky
2.nikdo nepsal, že to dělají jako první nebo snad jediné
3. čemu zveřejnění, že místo pasivního odpočinku zvolil Liberec aktivní regeneraci, vadí?
4. ad datel:
jistě je po celé zěměkouli miliarda lidí ze všech úrovní, kteří si chodí ve svém volnu zaběhat.
Nezamysleli jste se někdy nad tím, že takový článek může pomoci těm, kteří toto ještě nepraktikují (z mnoha různých důvodů od lenosti až po blbé kecy v kolektivu, že je hovadina to dělat…)? Že je to příklad/návod/povzbuzení pro ty, kteří se pak mohou vydat stejně prospěšnou cestou a potvrzení pro ty, kdo s tím začali, že nejsou mimo?
No, on každý obětuje své osobní volno pro florbal, vzhledem k tomu, že je to neprofesionální, tudíž neplacený, sport ;))