Kondici hráček Herbadentu má nově na starosti házenkářský rebel Petr Brabec

Na tričku má nápis „Fight je náš zlozvyk“, tělo mu zdobí masivní tetování. V jeho životopise najdete start za reprezentaci, ale i přezdívku „házenkářský Řepka“, to pro výbušnou povahu, která mu přinesla několik stání před disciplinární komisí. Petr Brabec se také ještě během vlastní kariéry stal uznávaným kondičním trenérem, do jeho portfolia patří fotbaloví reprezentanti v čele s Michalem Kadlecem, celebrity showbyznysu – a už dva měsíce i florbalistky Herbadentu.

Ty převzal po Danielu Hejretovi, který je vytížený prací pro národní fotbalový tým Kazachstánu. „Tak mě doporučil a s vedením jsme se dohodli na delší spolupráci,“ říká Brabec, jenž má sám rovněž závazků nad hlavu. Pro někdejšího špičkového házenkáře to není „první polibek“ s florbalem, ten zažil v polovině minulé dekády v Liberci, během vítězné éry tamních Crazy girls.

Po těch letech ovšem nezaznamenal ve fyzické připravenosti hráček žádný znatelný rozdíl. „Nedá se to obecně říct. Je to individuální,“ shrnuje. „Výhoda v Herbadentu je, že spolupráce je častější, než byla v Liberci. Můžu dohlížet na tréninky, holky dostávají plány tak, že na sobě mohou dělat samy,“ vysvětluje.

Každopádně několika věcí si všiml hned. Například: florbal prodělal obrovský posun vpřed. „Pokud se chceme vyrovnat světové špičce, musíme přebírat věci zvenku, ze Skandinávie a dostávat je sem,“ myslí si.

Nebo: hráčky Herbadentu byly co se týče připravenosti zanedbané. „Měly problémy s koordinací, se zaostalými svalovými partiemi, vnitřními svaly, strečinkem… Ale jsou pracovité, někam to směřuje,“ dodává s vysvětlením, že půlrok bez jeho předchůdce Daniela Hejreta se na florbalistkách výrazně podepsal.

Takže teď není neobvyklým obrázkem, když se celý tým Herbadentu sejde pár minut po zápase a následuje ještě třeba 20minutové posilování. „Snažíme se maximálně využít čas, třeba to bude jinak, až se trošičku posunou. Ale zatím tu jsou zanedbané postulární svaly. Není jindy prostor, a aby měly 10 tréninků za týden, je nesmysl,“ míní Brabec.

Zaměřuje se na kyčle, kotníky, vazy, záda, strečink spodní poloviny těla. Snaží se odstranit to, že hráčky mají jednu stranu tzv. dominantní. „Po pár letech je jedno rameno o pár centimetrů níž než to druhé, to se všechno dá napravit,“ podotýká.

A napravovat bude Brabec nejen u aktuálních mistryň. „Dohodli jsme se s panem Skružným (šéftrenérem reprezentací – pozn. aut.), že budu dělat i ženskou reprezentaci. Chtějí tomu nastavit nějaký systém, aby reprezentantky byly pod větší kontrolou, věděly, co mají dělat, nějak to zprofesionalizovat,“ vysvětluje.

Je známý svým přímým jednáním bez obalu, náročností, s nikým se moc nemazlí. Kvůli florbalistkám prý ze svých zvyků neslevuje. „Na začátku jsem jim řekl svou představu, jak to dělám a ony se podvolily. Měli jsme nějaké drobné zažívací problémy na prvních trénincích, ale teď už je spolupráce v pohodě,“ usmívá se Brabec.

Autor: Pavel Křiklan