Způsobily pořádný poprask. Staly se prvním klubem, který po 7 letech porazil Herbadent v play off. Znejistěly jej. Jenže když po 6 dílech vypjaté metropolitní série vzaly za kliku dveří haly od Děkanky, věděly, že pro ně sezona skončila. Reprezentační útočnice Dagmar Surá je přesto hrdá na to, čeho její tým v letošním play off dosáhl.
Vypadalo to, že sobotní zápas byl čekáním na to, kdo dá úvodní gól – a dostaly jste ho vy…
„Začátek byl z naší strany dobrý, bylo to vyrovnané, jako všechny zápasy, kromě toho předposledního, kdy jsme dostaly 5 branek. Každopádně ty góly, které jsme inkasovaly, byly zase z našich chyb. Jako v každém utkání jsme si nepohlídaly standardku, pak tam byl nájezd, během pár vteřin jsme dostaly 3 góly… Pak je ten zápas těžký…“
Neměly jste hrát odvážněji? Čekaly jste na půlce, Herbadent dlouho kontroloval míček, přitom jste prohrávaly a potřebovaly jste hrát vy…
„Je pravda, že jsme šly do nich míň než v minulých zápasech, každopádně takové byly pokyny. Vytáhly jsme to vlastně až v poslední třetině, kdy jsme pak chodily na hřiště v 6, to už tam byl zmatek a chaos.“
Většina lidí na vaší střídačce od začátku zápasu neustále komentovala výroky rozhodčích. Neškodí vám tahle ztráta koncentrace?
„Říkáme si to před každým zápasem, že to nebudeme dělat, že je nebudeme řešit. Ale každý ten zápas prožívá jinak… Určitě by to tam nemělo být. Každopádně myslím, že Herbadent rozhodčí vnímá úplně stejně jako my a jestli brečíme my, nebo oni, je to úplně stejné.“
Sérii jste dotáhly do 6 zápasů, 2x jste Herbadent porazily. Ale měly jste na to jej vyřadit? V těch rozhodujících zápasech vás přehrál…
„Určitě jsme ho mohly vyřadit. Kdybychom odehrály všechny zápasy jako ty, ve kterých jsme jej porazily, daly jsme do toho všechno a byly jsme soustředěné celý zápas na to, co máme hrát, mohlo se to povést. Když jsme vedly 2:1 na zápasy, Herbadent měl každý zápas strach o výsledek.“
Jenže sérii pak přesto dokázal celkem jednoznačně otočit…
„Jako outsider jsme překvapivě vedly, ony pak přečetly, co hrajeme, začaly hrát svou hru, trošku se uklidnily a vyrovnaly na 2:2. Tenhle zápas podle mě rozhodl. Na tom posledním mě mrzí ten výsledek. Měl to být vyrovnaný duel, do kterého jsme měly dát všechno, a ne prohrát 1:7…“
Po minulých sezonách, kdy jste Herbadentu podlehly v sériích vždy bez zisku jediné výhry, jste jej 2x zdolaly. Je tohle alespoň nějaká útěcha?
„Je. Letošní play off nám dalo hrozně moc, víc než celá základní část. Ve čtvrtfinále jsme hrály s Libercem, nebylo to Brno, které jsme měly loni, nevyhrály jsme jednoznačně. Už čtvrtfinále pro nás bylo těžší a pak semifinále s Herbadentem, který jsme iks let neporazily, prohrávaly jsme s ním ve finále a najednou jsme během 2. víkendu v sérii vedly. Kdo to čekal? Asi nikdo… Jsem ráda i za ty 2 výhry, aspoň už konečně víme, jaké to je porazit Herbadent, dokonce 2x po sobě. A kdo jim dal v play off 10 gólů? Za to na sebe určitě můžeme být pyšné.“
Co vám řekli trenéři po zápase v kabině?
„Podpořili nás. Bedla říkal, že nemáme být smutné. Každopádně všechno se odvíjí od přístupu k florbalu, vidíme, že Herbadent je pořád někde jinde než my. My jsme je mohly porazit jedině větším chtíčem, pílí – a bohužel jsme to ve všech zápasech nedokázaly jako v těch, které jsme vyhrály.“
Půjdeš se vůbec podívat na Superfinále, které sis loni užívala jako hráčka?
(zamyslí se) „Ještě nevím. Mám zarezervované lístky, rozmyslím si to s chladnou hlavou.“
Autor: Pavel Křiklan
Ježišku na křížku, co by nešla? O čem přemýšlí?