„Dřevák“ Jan Barák: Kosit týmy z elitní čtyřky se počítá

Když před reprezentační přestávkou prohrál Chodov v Otrokovicích, spoustu lidí zajímalo, jak se s tím stále se tvořící tým vyrovná. Odpověď z Jižního Města? Pohárové vítězství nad Tatranem a nedělní skalp lídra tabulky Vítkovic. Velkou zásluhu na tom má gólman Jan Barák. Ten sice v úvodu duelu s Vítkovicemi seděl pouze na lavičce, po nepovedené 1. třetině ale vystřídal v brance Jana Bindera. A přestože pustil hned po 56 vteřinách na hřišti hloupý gól, nakonec byl hvězdou večera. Čtyřmi vychytanými nájezdy se podílel na výhře Pražanů 6:5.

V úvodu to nevypadalo, že bys měl být jedním z hrdinů zápasu…
„Už jsem se chtěl otočit a vrátit se pokorně na střídačku. Pak jsem se ale zvednul, kluci mi navíc hodně pomohli. Je pravda, že to byl hodně divoký začátek, i když jsem se celou přestávku rozchytával.“

Co se při tom gólu přihodilo?
„Prostě mě zaskočil. Byl to klasický padající list. Všechno jsem viděl, byla to jednoznačně moje chyba.“

Je těžké jít do branky proti rozjetému prvnímu týmu za stavu 1:3 po první třetině?
„Neřekl bych, že je to těžké. Ono je de facto jedno, jestli je ten tým první nebo pátý. U Vítkovic je ale obtížné to, že jejich hráči střílejí většinou jen z vyložených pozic. To je pro gólmana nepříjemné.“

Pak ses ale rozchytal. Co ti pomohlo vrátit se do zápasu?
„Kluci toho hodně zblokovali. Jestli měly Vítkovice dohromady na mě dvanáct střel, tak je to, myslím, ještě hodně. Podobné zápasy jsou dost specifické. Člověk třeba deset minut sedí na zadku, nemá co na práci, a pak na něj z ničeho nic pálí osamocený střelec.“

Nakonec se vám podařilo zápas otočit…
„Třetí třetiny máme jednoduše fantastické. Dáme soupeři čuchnout a pak ho smázneme.“

Něco jako v Otrokovicích, kde jste vedli 5:2 a poslední třetinu prohráli 1:6?
„Přesně! (směje se) Ale vážně, už s Tatranem se nám to v poháru podařilo, také jsme je stahovali z 2:4. Prostě si věříme, v týmu to je. Myslím, že už to bylo znát v minulém play off, že žádný zápas nikdy nezabalíme.“

Před koncem jste se dostali do vedení 5:4, ale prakticky okamžitě zase inkasovali…
„To byla škoda. Hráli přesilovku a prosadili se ze středu. To je zrovna jediné místo, které by v přesilovce mělo být pokryté. Zbytek mám mít já. V tu chvíli jsem to ale neřešil. Pořád jsem si říkal, že i bod s nimi je dobrý a musíme se ještě pokusit přidat ten druhý.“

V prodloužení jsi čelil prvnímu nájezdu, co sis v tu chvíli říkal?
„Vždycky přemýšlím, jestli mám skočit pod nohy, nebo ne. Ale už se o sebe trochu bojím, přece jen už nejsem nejmladší… (usměje se) Přiznávám, že jsem se trochu bál, protože Péťa Kološ umí vymíchat. Měl jsem ale štěstí, zbývalo mu devadesát procent brány. Kdyby to zvednul, vyhráli.“

Při rozstřelu jsi pak chytil další tři nájezdy. Stalo se ti někdy něco podobného?
„To je hodně paradoxní. V pátek na tréninku jsme jezdili dřeváka a mám v tašce asi deset rozlišováků. Nájezdy mi většinou moc nejdou. Mám dva metry, je těžké se hýbat, ale kluci to podle mě neudělali moc dobře. Hodně mi to ulehčili.“

Tušil jsi, co by vítkovičtí hráči mohli udělat?
„Vždyť já jsem ani nevěděl, kdo jede! Mám pět dioptrií, takže kdo jede, poznávám, až když je pár metrů ode mě. (směje se) Na toho mladýho (Lukáše Hájka) jsem si ale věřil. Neznal jsem ho a přemýšlel jsem, proč jede. Říkal jsem si, že to musím, když jsem dvakrát vychytal Péťu Kološe.“

Bereš výhru trochu jako odčinění prohry v Otrokovicích?
„Tak se to brát nedá. Tu prohru budu mít v hlavě pořád, stejně jako zápas s Future. Soutěž je krátká, jen dvacet zápasů. Není to NHL, to už nenapravíš. Ale je to bonus. Kosit týmy z první čtyřky se počítá.“

Autor: Honza Fait