Součástí týmu bude už tradičně i jedna ze služebně nejstarších hráček, Hana Wirthová, která patřila, stejně jako v celé sezoně, i v play-down k tahnounkám celého družstva.
Příští rok bude Pepino opět v extralize, co k tomu říct?
Stručně: úkol splněn! (úsměv) No a když to trošku rozvedu, myslím, že jsme si uhájení extraligové příslušnosti zasloužily a byla by škoda spadnout do první ligy. Pro mnoho holek to byla „rozkoukavací“ sezóna v ženách a příští rok jim nic nebrání v tom ukázat, co v nich je. Otázkou samozřejmě zůstává, jak bude kádr vypadat po přijímačkách na VŠ.
„Předsezónní očekávání byly překonány“
Co teď plánujete, když už sezona vlastně skončila?
Tak sezóna skončila jen „starým“, což je de facto 1/3 týmu. Juniorky čeká ještě nadstavba, a jak pevně věřím, i play-off. Podle toho také vypadá plán trenéra na následující měsíce, který se samozřejmě liší pro obě skupiny (staré/mladé). Zatímco my máme volno, juniorky dále normálně trénují (samozřejmě ani nám nikdo v iniciativě nebrání (úsměv)).
Podařilo se naplnit předsezónní očekávání?
Tak myslím, že můžu směle prohlásit, že byly i překonány – v lize jsme se udržely a v poháru jsem si došly pro překvapivé stříbro. Vyrovnaly jsme se s odchodem několika hráček ze základu a nově příchozí se do týmu rychle zapracovaly. Před sezónou bych nikomu např. nevěřila, že budeme schopny 2 × bodovat s Libercem a Chodovem. Na druhé straně, aby té chvály nebylo přespříliš, jsme se nevyvarovaly zaváhaní v podobě bodových ztrát s Židenicemi, Olomoucí, ale i jinými soupeři, kterým jsme více méně darovaly body vlastními chybami.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Pokud vezmu blízkou budoucnost, tak nechám ulpět trochu prachu na hokejce a budu se věnovat i jiným aktivitám, na které přes sezónu přeci jen není čas. No a protože jsem předběžně slíbila, že budu hrát i příští sezónu, tak mi samozřejmě nezbývá nic jiného, než se následně vrhnout do letní přípravy.
„Naši věrní fans nám nedovolili zaspat nástup do zápasu“
Když se vrátíme k play-down, co říkáš na sérii s Židenicemi?
Přestože jsem věřila, že zúročíme naše zkušenosti z loňských záchranářských prací, rozhodně jsem nepočítala s tak rychlým průběhem. Z Ostravy jsme si vezly nejen „dvě utkání k dobru“, ale i naše věrné fans, kteří nám „nedovolili“ ospalý nástup do utkání, k čemuž vybízel jeho pozdní začátek v 21:00. Myslím, že v pátek jsme předvedly asi nejlepší výkon proti tomuto soupeři v této sezóně a mohly jsme slavit.
Nezklamal tě trochu soupeř?
Rozhodně bych nenazvala jeho vystoupení zklamáním. V prvních dvou utkáních, byla hra vyrovnaná, k nám se však přiklonilo i tolik potřebné štěstí, které na nás občas v předchozích utkáních zanevřelo. Důležité také bylo, že se nám vyklidila marodka a trenér mohl postavit nejen všechny ze základní sestavy, ale i počítat s kvalitní „zálohou“, která své kvality v průběhu jednotlivých utkáních určitě prokázala.
V pátek mi však přišlo, že nejsme my ty, které mají za sebou delší cestu na utkání. Přišlo mi, že na Židenice přeci jen padla „deka“ a nedokázaly ji ze sebe po celé utkání „střepat“.
„Nenapadlo mě, že by měl rozhodčí gól uznat“
Nemůžu se nezeptat na fair play gesto ve třetím zápase, když jsi přiznala, že tvá branka byla neregulérní. Jak to přesně bylo? Byla to první myšlenka, co tě napadla?
Primárně jsem na sebe byla naštvaná, protože vedle té nohy, byla hned moje lopata, ale já to trefila nohou. Nějak mě ani nenapadlo, že by to rozhodčí měl uznat, takže gesto, že gól opravdu neplatí patřilo zprvu spíše mým spoluhráčkám, ať se zbytečně neradují. Teprve pak jsem si všimla, že rozhodčí si nevšimli, což moc dobře nechápu, protože to viděla i naše střídačka. No a pak už bylo celkem jednoduché trvat na svém a jít jim to „vymluvit“.
Autor: Petr Dadej
