Ještě než se rozhoří boje o Superfinále, je tu poslední příležitost na mírné odlehčení. Všichni 4 účastníci semifinále mají ve svém středu hráčku, která strávila minulou sezonu, nebo první polovinu této, v zahraničí. Jaké jsou jejich zážitky tady i v cizině? Jako poslední z kvarteta přichází ke slovu Katarzyna Chełstowska, další polská obránkyně ve službách Bohemians, kam zamířila před sezonou se spoluhráčkou Bognou Zielenkiewicz, která se do FbŠ vrátila po 2 letech.
„Když přišla nabídka jít do Bohemky, nějak jsem ani nepřemýšlela a řekla si, že do toho půjdu. Pro každého je dobré někoho v novém týmu znát a za Bognu jsem byla ráda, ale nabídku bych přijala, i kdyby Bogna nešla. A jestli jsem se jí vyptávala, jak to tu chodí? Nějak jsme prostředí ani neřešily. Vše jsem viděla, jak jsem do Česka přijela.
Největší problém mi tu zprvu dělal jazyk. Holky si ze mě dělají srandu, že mluvím jako mongol. 😀 Teď už mi to celkem jde, mám svůj polsko-český slovník, ze kterého se učím. Hodně také pochytím od své spolubydlící Žůrkové, která je z Ostravy, tak mi rozumí víc než ostatní… 😀 Celkem se tu chytla moje přezdívka, u nás je Katarzyna zdrobněle Kasia, ale většina to píše klasicky Kesha… 😀
Na začátku mi hodně pomohly Bogna Zielenkiewicz se Zuzanou Jelínkovou. Třeba takovou Opencard bych bez jejich pomoci vyřizovala hodně dlouho. Když jsem cokoliv nevěděla nebo jsem potřebovala někam dojet, hned mi poradily.
Se Zuzanou Jelínkovou.
Před příchodem sem pro mě bylo nejdůležitější, abych měla práci a bydlení. Vedení Bohemky mi zařídilo oboje, což bylo to nejhlavnější, co potřebuji. Dělám vrátnou v hale na Děkance a to, že tam trénujeme, mi všechno dost ulehčuje, nemusím hned po práci cestovat po Praze na trénink. Hodně holek kvůli práci tréninky nestíhá, to já mám docela štěstí, že to mám do haly jen pár kroků… 🙂
Mí rodiče to mají o dost dál, bohužel tady na zápase ještě nebyli. Ta vzdálenost je dost velká, i když se to nezdá. Přeci jenom vlakem to trvá skoro 10 hodin a při práci je to dost složité. Samozřejmě mi nejvíc chybí rodina a kamarádi, které vidím, jen když přijedu do Polska, a to moc často není.
Ráda bych jim přivezla ukázat medaili z české extraligy. V minulé sezoně jsme se Zielonkou vyhrály boj o 3. místo proti Podhale Nowy Targ. Zdejší play off si zatím užívám dost. Čtvrtfinále s Libercem bylo těžké a před semifinále s Herbadentem to byla dobrá zkouška. V Polsku máme v play off mnohem méně zápasů než tady. A ta kvalita je tu taky jinačí. Týmy jsou si dost vyrovnané a každý zápas může dopadnout jinak.
Teď nás čeká Herbadent. O rivalitě mezi oběma kluby vím. Přeci jenom jsou oba z Prahy a bez rivality by to nešlo. Sama za sebe to moc nevnímám. Zápas jako zápas… A že Herbadent x let v play off neprohrál žádnou sérii? Osobně moc nezastávám názor, že je někdo neporazitelný. Herbadentu se několik let daří, má dobrý tým… U nás v Polsku teď máme také suveréna, Kamila Stocha (dvojnásobného olympijského vítěze ve skoku na lyžích ze Soči – pozn. aut.) Oběma se daří, mají své úspěchy, ale podle mě to vždy skončí a přijde někdo nový…“
Autor: Pavel Křiklan
