„Kluci mi v šatně říkali, že je to dvoutisící gól, takže bych měl do kasy dát dva tisíce,“ usmíval se autor branky s pořadovým číslem dva tisíce.
Takové peníze ve florbale nejsou obvyklé, že?
Nejsou, to je pravda. Klukům jsem říkal, že když jsem ho dal já, tak by se měli složit oni a dát ty peníze mě.
Říkali jste si už před utkáním, že by ten rekord mohl přijít?
Před zápasem jsme na to nemysleli. Zaměřili jsme se na to, abychom si odvezli tři body, což se povedlo. Uvažovalo se o tom před minulým zápasem s Třincem. Mysleli jsme, že by se to mohlo už splnit, ale dalo se jenom deset gólů, takže pořád pět chybělo. Před Znojmem jsme to nijak neřešili.
Nemrzí vás, že jste sice nejproduktivnější tým, ale titul vám pořád utíká?
To, že dáme nejvíc gólů, je sice pěkné, ale taky máme hodně obdržených. Tímhle se to docela maže. V posledních letech nemáme až tak silný kádr, abychom měli na titul. Před pár lety jsme ten titul měli vyhrát, to jsme měli kádr silnější než teď.
Nežehrali útočníci, že jste jim tu dvoutisící branku jako obránce ukradl?
Ne, vůbec. Bylo to úplně jedno. Ve florbale je de facto jedno, jestli je člověk obránce, nebo útočník. Obránci taky dávají spoustu gólů. Není to tak jako v hokeji.
Vy jste měl v tom utkání čistý hattrick v rozmezí deseti minut. A ta dvoutisící branka byla první z oněch tří. To vás tak nakopla?
To ne. První půlku zápasu se mi nedařilo. Pak jsem dostal nahrávku, plácl jsem do toho a byl z toho ten dvoutisící gól. Potom to byla otázka štěstí. Druhý gól byl z přesilovky, kterou v podstatě celou sezonu hrajeme v pěti lidech a máme ji nacvičenou, a ten třetí z brejku.
Foto: Petr Faraga
Autor: Viktor Černík
