Hrajete vedle sebe už drahnou dobu, vzpomenete si ještě, kdy jste se viděly poprvé?
Poláková: „Úplně poprvé to bude asi v Olomouci na soustředění předtím, než se tam Míša chystala na rok přijít. Tehdy jsme se začaly teprve víc bavit. Víme sice o sobě už dlouho, ale spolu hrajeme kolik…?“ (otáčí se na Rullovou)
Rullová: „Asi tři roky, řekla bych. Ty hraješ florec čtyři pět let, že? Čtyři? Vidíš, já jen o rok víc. Takže spolu jsme skoro celou dobu, navíc ten první rok, co jsme začínaly, byl takový všelijaký.“
P: „Taky jsme se míjely. Míša přestala hrát v Prostějově, šla do Prahy a já teprve nastupovala v Olomouci. A teprve po roce jsme začaly hrát spolu.“
A to jste téměř krajanky…
R: „To je fakt, já pocházím z Prostějova.“
P: „A já jsem z Rýmařova, to je kousek, nějakých 60 kilometrů. A do Olmiku je to ještě o 20 kilometrů blíž.“
V Olomouci jste se obě sešly. Ale cesta k tomu vedla klikatá, že?
R: „Já jsem v roce 2006 odešla do Prahy a rok jsem hrála za Chodov. Pak jsem přestoupila do ELITE, ale protože to v té době bylo ve druhé lize, šla jsem na rok na hostování do Olomouce.“
P: „Tam to začalo, odehrály jsme spolu sezonu a já jsem pak přestoupila do ELITE taky. Tady už jsme druhým rokem.“
Kdo vůbec dostal ten nápad dát vás spolu do jednoho útoku?
P: „Vymyslel to tehdejší trenér Olomouce Martin Fráňa. Znal Míšu dobře, protože ji už předtím trénoval, a mě taky. Takže ji bral už s tím záměrem, že budeme hrát spolu. Od té doby, když jsme obě na zápase, nastupujeme vedle sebe.“
A co když jedna z vás chybí? Ovlivní vás to?
R: „Za sebe říkám, že určitě jo.“
P: „Míša je vůbec ve florbale hráčka, se kterou si neskutečně rozumím, dopředu vím, co udělá. A když hraje jen jedna z nás, něco už nám chybí, u mě je to znát i na psychice. Tři roky je přece jen dlouhá doba…“
R: „Myslím, že máme hodně specifický herní vlastnosti, takže když tam jedna z nás není, nikdo další to není úplně schopný plnit. Já mám třeba problém s tím, že najednou nevím, kam ta hráčka bude nabíhat. U Háni to vím.“
P: „Samozřejmě do zápasu jdeme úplně stejně jako jindy, ale přece jen někde vzadu to tam je…“
Navíc máte společný i zvláštní tréninkový režim…
P: „S ostatními se tady v Praze připravujeme ve čtvrtek a v pátek, kdy sem přijedu vždycky před zápasem. Dá nám to hodně, protože máme v ELITE super trenéra. Dost nás obě zvedl. A pak se ještě scházíme na tréninku v Prostějově, kde teď obě bydlíme.“
R: „Trénujeme s tamníma chlapama. Někdy nás to baví i víc než s holkama. Je to rychlejší, super do zápasu. Mám pak pocit, že jsem o krok napřed, protože ta holka přirozeně není tak rychlá.“
P: „U mě to je strašně znát v osobních soubojích, naučila jsem se jít do kolen. Když do mě naběhne 90kilovej chlap, nejde s tím nic moc jinýho udělat. (směje se) Ale zase je to lepší, než kdyby kolem nás jen tak baletili.“
Na hřišti jste spolu pořád. Trávíte spolu i volný čas?
R: „Když Háňa přijede na ty tři čtyři dny do Prahy, bydlí u mě. Mám tu v podnájmu sama pro sebe pokoj.“
Povídejte, jak se vám spolu bydlí?
P: „Nemáme problém. Vždycky si povíme zážitky z celého týdne. V 11 večer si řekneme, že jdeme spát a zakotvíme to tak ve 2 ráno.“ (smějí se)
R: „A vždycky si něco dobrého uvaříme… Každá umíme něco, tak se střídáme i v tomhle.“ (smějí se) Háňa už přijíždí s tím, že už ví, co bude vařit.“
P: „Takže se vždycky ve čtvrtek večer domluvíme, v pátek zajdeme do obchodu a sestavíme jídelníček, co kdo připraví.“
R: „Většinou jsou těstoviny, nebo rýže.“
P: „Když hrajeme druhý den brzy, musíme vařit tak, aby se nám těžko neběhalo.“
V poslední době vám to běhá slušně, v kanadském bodování máte před sebou už jen Elišku Křížovou. Myslíte na to, jak ji předeženete, když jste na ni dvě?
R: „Jsme na ni sice dvě, ale neřekla bych, že na to hrajeme. Rozdáváme to i jiným.“ (směje se)
P: „Je to pro nás takový bonus, je to někde vidět. Říkaly jsme si, že by to bylo dobrý, kdyby byly první dvě v bodování z ELITE, že to dělá dobrou reklamu klubu. Ale potom, co Bohemka rozstřílela Brno 16:0, jsme si řekly, že už to asi nezvládneme. Navíc si s Míšou ty body rozdělíme, takže já už na ni nemůžu, protože vždycky budeme mít v zápase stejně. A ona teď o pár bodů vede.“ (směje se)
Jak máte vůbec mezi sebou na hřišti rozdělené role?
R: „Dobře se doplňujeme. Hanka je takovej kat: co dostane, do té brány dá. Takovou povahu já nemám. Kdybych někoho takového měla vedle sebe, místo dvě nahrávky a gól to budou čtyři nahrávky… Takže to většinou zatáhnu k bráně a Háňa střílí.“
Když jste odcházely z Olomouce, přemýšlely jste společně, jestli odejít do Prahy?
P: „Řekly jsme si tehdy takové pravidlo: ‚Kam jdeš ty, tam jdu já.‘ A už tři roky to tak funguje.“ (smějí se)
R: „Chceme hrát spolu, doufejme, že to bude platit dál.“
I v reprezentaci?
P: „Nechceme předbíhat, ale tak trošku si myslíme, že i ta pozvánka pro mě teď na soustředění byla myšlená tak, že nás berou ne každou za sebe, ale jako dvojici.“
R: „Přály bychom si to. Snad tu šanci dostaneme.“
Foto: Martin Flousek, Florian Büchting
Autor: Pavel Křiklan
