Před dvěma roky Aleš Jakůbek brečel ležící na ploše O2 Areny. Snad nejvíc ze všech. Bylo krátce po prohraném duelu o bronz z mistrovství světa se Švýcarskem. Dnes odpoledne po zápasu o bronz z mistrovství světa se Švýcarskem brečel znovu. Snad nejvíc ze všech. Neskonalým štěstím. Druhou medaili po stříbru z MS 2004 snad ani nemohl získat v příhodnější den: jako druhý český florbalista (po Radimu Cepkovi) dnes totiž dosáhl v národním týmu úctyhodné hranice 100 odehraných zápasů.
Aleši, skóre 9:3 vypadá jako jednoznačný zápas, ale asi to tak lehké nebylo, že?
Podle výsledku by se řeklo v suchým triku, ale bylo to těžké. Je to něco úžasnýho, tým pořád věřil, pořád jsme makali a tohle je za to odměna. Pro mě to byl navíc stý zápas, na to nikdy nezapomenu. Kluci, kteří pomohli k tomu, abych si to pamatoval jako medailový zápas, klobouk dolů před nimi. Byly tam slzy. A možná ještě budou.
Vypadalo to, jako byste šli za výhrou víc než soupeř. Nechtěli jste opakovat další prohru v zápase o bronz, že?
Medaile, to pro nás byla obrovská motivace. Pro některý kluky první, pro některý asi poslední v reprezentačním dresu. Byli jsme zdecimovaní, Radek Sikora nemohl vůbec kvůli zranění hrát, polovina z nás nastoupila s různými obstřiky, tejpy… Se Švýcary je tam navíc ještě větší rivalita, na Finy jsme tady asi neměli.
Dokázal sis vůbec představit, že bys ve svém stém zápase za Česko a ještě v duelu o bronz odcházel poražený?
Nepřipouštěl jsem si to. Samozřejmě se to stát mohlo, ale všichni vidíte, jak to dopadlo. Dál to nebudu komentovat. (usmívá se)
V národním týmu jsi debutoval v roce 2001. Co se od té doby změnilo?
Jo, tenkrát jsme hráli proti Rakousku ve Zlíně (6:2 – pozn. aut.). Před osmi lety jsem jel na své první mistrovství světa, bylo to úplně něco jiného. Teď už jsem vlastně mazák a nic moc mne nepřekvapí.
Gratulovali ti k jubileu spoluhráči?
Všichni ne. Bolek (Tomáš Kafka) mi závidí, pořád se ptá, jak je možné, že mám víc než on. (chechtá se). Ale on občas seděl na tribuně, když se točili tři brankáři a pak měl období, kdy nechytal.
Který zápas za národní tým ti nejvíc utkvěl v paměti a který bys naopak nejraději vymazal?
Moc rád vzpomínám na rok 2002, moje první MS tady v Hartwall Areně a zápas, v němž jsme porazili Finy. Naopak nejradši bych zapomněl na všechny, které jsme prohráli. Porážky nesnáším. Nejvíc bolela asi ta předloňská v utkání o bronz. Dostali jsme gól chvilku před koncem a pak v prodloužení… Jsem rád, že jsme jim to dnes vrátili.
Autor: admin
