Semifinálovou sérii proti Vítkovicím jste ukončily v nejkratším možném čase. Jak ty sama s odstupem pár dní semifinále hodnotíš?
„Byly to tři náročné zápasy, které jsme vždy zvládly o něco lépe než Vítkovice. V každém zápase rozhodovaly maličkosti, v prvním pevné nervy při nájezdech, ve druhém první dvě minuty a v tom třetím úspěšně zvládnutá přestřelka ve druhé třetině.“ (usmívá se)
Které utkání pro tebe bylo nejtěžší?
„Asi ten první zápas. Musely jsme dotahovat skóre, což není nikdy nic příjemného. Ale nevzdaly jsme se a při nájezdech jsme se svými bekhendovými kličkami nemýlily. Ale musím uznat, že před mým nájezdem se mi docela slušně klepaly ruce!“
Semifinále bylo místy docela vyhrocené, je to tak? Co za tím bylo?
„Na hřišti jsem si to, že jsou zápasy vyhrocené, vůbec nepřipouštěla. Ale bylo to asi tím, že naše semifinále mělo být tím vyrovnanějším a dle výsledků a asi i výkonů na hřišti bylo. Každá z nás, ať už zelenobílá, nebo modrobílá, jsme chtěly vyhrát a byly schopné pro ten postup udělat cokoliv.“
Čeká tě první finále hned ve tvé první extraligové sezoně. Jak se těšíš? Jsi nervózní?
„Nervózní jsem, ale myslím, že ‚zdravě‘. A jen co finálové boje propuknou a budu na hrišti, nervozita půjde stranou! Těším se samozřejmě hodně moc… Je to finále, vrchol sezony, kvůli kterému celý rok makáme, takže kdo by se netěšil!“
Máš už zkušenost s finále 1. ligy juniorek, budeš z ní nějak čerpat?
„Nejsem si jistá, jestli to jde. V juniorkách se totiž hraje pouze jeden finálový zápas a může se tam stát úplně cokoliv. Ale rozhodně je pravda, že všechny tři finálové zápasy v juniorkách pro mě byly velkou zkušeností po psychické stránce, tak doufám, že se třeba něco málo projeví.“
Jako jediná jsi vskutku týmová a nosíš zelené boty. Jak jsi se k nim dostala a proč si tím ‚nenakazila‘ i spoluhráčky?
„Zelené boty jsem si pořídila o prázdninách na dovolené na Madeiře. Byla to největší náhoda, že jsem ty boty v jednom krámku zahlédla. Ale ani na chvilku jsem neváhala nad tím, že si je odvezu domů. Spoluhráčky jsem myslím nakazila, ale bohužel nejsou u nás vůbec k sehnání.“ (usmívá se)
Připouštíš si, že se od vás obecně nečeká nic jiného, že jen mírně ztížíte cestu Tigers za titulem?
„Je to pravda, že se od nás asi nic jiného nečeká, ale uděláme všechno proto, abychom ‚jen‘ nehrály finále, ale abychom bojovaly o titul!“
Jak vůbec vznikl váš slogan zelenobílá síla? A proč po vstřeleném gólu zvedáte ruku?
„Už ani nevím, jak přesně vznikla zelenobílá síla, ale bylo to před zápasem na Czech Open. Zvedání rukou vzniklo na soustředění, když jsme chodily do haly. Santa (kapitánka juniorek Bohemians Andrea Satýnková – pozn. aut.) vždy pískala na ostatní spoluhráčky, aby se otočily. Pak se to chytlo nějak týmově, když jsme při každém písknutí zvedly ruku. Nakonec nám to zůstalo i do pokřiku a i jako ‚pozdrav‘ po gólu.“
A tvůj tip na to, jak finále skončí?
„Věřím nám! Bude to boj, takže vyhrajeme 3:2!“
Foto: Martin Flousek
Autor: Dita Ondrejková
