Vždy se podporovali na dálku. Jsou to sourozenci, vyrůstali spolu, ale nikdy nehráli spolu v jednom týmu. Až teď si splní jeden hezký sen. Dominiku Hanicovi vyjednal starší brácha Michal angažmá v Německu. Chtěl s ním nastupovat v jednom dresu. Má totiž za sebou velmi těžké období, v posledním roce namísto florbalu bojoval s rakovinou.
Ta jeden tým spolu opravdu nikdy nehráli. Potkají se až nyní. Ne v Ostravě, ale v Německu. Dominik Hanic, bývalý kapitán FBC Ostrava, se stal novou posilou německého Red Hocks Kaufering. Tam už na něj bude čekat i jeho bratr Michal, který dlouhá léta hrával za Vítkovice a Chodov. A také sportovec, který musel bojovat se zákeřnou nemocí a věří, že vyhrál.
Michal Hanic odešel do Německa za prací. Našel si místo v jedné mnichovské firmě na výrobu těsnění do lodních motorů a protože mu chyběl florbal, nakontaktoval i tamní klub TSV Wikinger. Když německý třetiligový celek viděl, jakou může získat posilu, byl nadšený.
Michal Hanic
„Dokonce mi našli i bydlení, ale já jsem využil nabídky rodiny, ve které pracovala moje přítelkyně jako au-pair, a ti mě přijali za vlastního,“ začíná své vyprávění Michal Hanic. Přestup do Německa proběhl hladce. „Prezident Chodova Michal Bauer byl vstřícný. Bohužel jsem ale stačil odehrát jen tři zápasy,“ vzpomíná český florbalista. Není bez zajímavosti, že za tři utkání nasbírala posila Wikingeru 28 kanadských bodů!
Pak ale přišla krutá rána. Michal Hanic od lékařů uslyšel, že má rakovinu lymfatických uzlin. „Pro člověka, který je celý život zdravý a do té doby znal maximálně paralen, to byl šok. Nejhorší bylo třítýdenní čekání na výsledky odebraných vzorků, které rakovinu potvrdily. Bylo to stresující,“ vypráví Michal Hanic svůj příběh o setkání s Hodgkinovou chorobou, kterou musel překonat třeba i Mario Lemieux.
„Celé dny jsem o všem přemýšlel, o rodině, o životě, měl spoustu otázek. Doktor mi říkal, že při takové nemoci je velmi důležitá psychika a že sportovci mají tu výhodu, že se celou svou sportovní kariéru učí bojovat za každé situace, nikdy nic nevzdávat a vyhrávat všechny své zápasy. Že mi i tohle může v tom boji s nemocí pomoci. Ta silná vůle,“ přidává ve své zpovědi. Namísto bojů na florbalovém hřišti musel podstoupit sérii nepříjemných chemoterapií, po kterých následovalo ještě ozařování. Celá tato léčba trvala osm měsíců.
Dominik a Michal Hanicové
„Brácha to vzal hodně dobře. Bylo to těžké, ale na dálku jsme dělali třeba i fórky na odlehčení. Vždycky byl pozitivní,“ říká bratr Dominik, ještě nedávno útočník ostravského FBC. A jeho sourozenec přikyvuje. „Po celou tu dobu jsem měl obrovskou podporu rodiny, přítelkyně, kamarádů i všech hráčů Wikingů, kteří mi dokonce věnovali památeční dres. Celou dobu jsem věřil, že se ještě k florbalu vrátím, a že bude zase všechno jako dřív. Teď už jsem tři měsíce po úspěšné léčbě a nabírám síly v lázních na Šumavě,“ usmívá se Michal.
Po roce od zjištění diagnózy se totiž chce vrátit zpátky na florbalové hřiště. A nebude to návrat ledajaký. Dostal „lano“ od bundesligového Kauferingu, loni třetího nejlepšího klubu německé ligy. „Mám obrovskou chuť a motivaci a dá se to srovnat s tím, jako bych znovu začínal,“ říká.
Dominik a Michal Hanicové
A protože nikdy nehrál v jednom dresu s bráchou, rozhodl se, že je právě ten správný čas to napravit. Domluvil angažmá i jemu. „Fakt jsem šťastný a strašně moc se těším. Příští týden spolu začneme trénovat a hrát. Michala viděli a byli z něj nadšení, tak ještě abych zapadl já. Snad všechno bude v pohodě a půjde nám to,“ těší se nadšený Dominik, který už loni spíš dával před florbalem přednost práci.
Dominik Hanic
Nyní už aspoň florbalová rodina bude mít jasno v tom, komu fandit. „Byla to léta bratrovražedných soubojů a teď si poprvé zahrajeme spolu,“ těší se Michal. „Chtěl bych i poděkovat všem za obrovskou podporu při mém boji!“ říká upřímně.
Autor: esport-test
