Třicetiletá útočnice se do nejvyšší ženské soutěže vrací takřka po pěti letech. Předchozí dvě sezony si užívala vítězné vlny s vítkovickým B-týmem, kterému pomohla při postupu z druhé ligy a poté i k triumfu v té první.
Ač se tato rozená střelkyně v minulém ročníku potýkala se zdravotními problémy a odehrála pouhých sedm zápasů, dokázala v nich nasbírat 10 kanadských bodů. Mnohem větší respekt ovšem budí její statistiky ze sezony 2004/2005, kdy se díky 32 gólům a 24 asistencím stala nejproduktivnější hráčkou Vítkovic a pátou nejlepší v celé lize.
Tehdy jsi v kanadském bodování trumfla i svou slavnější spoluhráčku Zuzku Macurovou. Sice to není klíčové, ale přesto – kdo z vás dvou bude lepší letos?
„Jestli budeme hrát spolu, tak to bude možná padesát na padesát. Pepka padesát plus nula a já nula plus padesát. (směje se) Ale jak jsi řekla, není to klíčové, důležité je makat pro tým, a to nemusí být vždycky jen o gólech.“
K florbalu ses vrátila po dvouleté pracovní pauze, dvě sezony trval i návrat do nejvyšší soutěže. Co tě přimělo znovu se vrhnout do extraligového kolotoče?
„Droga jménem florbal. Pro ty, kteří chtějí přestat, mám smutné zjištění: NEJDE TO! A taky návrat trenéra Tomáše Martiníka. Za to, co umím (a snad toho není málo), vděčím jemu.“
Spoluhráčky z béčka tě neodrazovaly?
„To ne, fandí mi, je tam super parta a budou mi chybět, hysterky jedny.“(usmívá se)
Kromě ročního hostování v Havířově (1999/2000) jsi nikdy neopustila Ostravu – začínala jsi ve VŠB, poté přestoupila do Vítkovic. Nelákalo tě zkusit štěstí i jinde?
„Nelákalo, pořád věřím, že na titul můžeme dosáhnout i ve Vitkovicích. Navíc kdo by měnil tak úžasnou partičku… Zdravím, Andy!“
Nejvyšší liga žen prochází v posledních letech poměrně výraznými změnami, ať už v počtu týmů, nebo v herním modelu. Sledovala jsi dění i během doby, kdy jsi v ní aktivně nepůsobila?
„Určitě jsem to sledovala a myslím, že ženskému florbalu neprospívá to každoroční dohadování všech okolo, kolik týmů bude a nebude hrát extraligu. A to ani nemluvím o způsobu, jakým se do extraligy týmy můžou dostat.“
Co říkáš na současný stav?
„Pro mě je 11 týmů nešťastné řešení a je zvláštní, že to tak unie chtěla. Už minulý ročník, který hrálo jen 9 týmů, byl ovlivněn počtem odehraných a neodehraných zápasů. Raději bych se přiklonila k variantě 10 týmů.“
Na Czech Open jsi nastupovala ve druhém útoku spolu s mladými vítkovickými nadějemi. Mají z tebe respekt?
„No, popravdě řečeno, doba, kdy jsem byla ještě mlaďoška a koukala tichounce v koutku, když mluvily starší a zkušenější, asi skončila…“
Za rok a půl je mistrovství světa. To singapurské v roce 2005 ti těsně uniklo. Co tvé současné reprezentační ambice? Jednotnými fyzickými testy v září projdou všechny extraligové hráčky…
„Stát se může všechno, ale reálně to nevidím. Konkurence je obrovská…“
A ambice týmové a osobní?
„Ambice jsou u mně momentálně dané pravidlem do třetice všeho dobrého. Začalo to před dvěma roky: 2. liga – titul, 1. liga – titul, a teď přichází můj třetí rok, takže všichni tušíte, co přijde! Myslím, že můžu mluvit za všechny v našem týmu, když řeknu, že pro titul uděláme vše, co bude v našich silách a možnostech.“
Foto: Martin Flousek, archiv
Autor: Lenka Kubíčková
