Je to stará známá historka o tom, jak po 1. třetině čtvrtfinálového duelu hokejového turnaje století na olympiádě v Naganu probudil zvadlý tým proti Američanům peprný proslov kapitána Vladimíra Růžičky. Teď má podobnou story i florbal. Národní tým v duelu o se Švýcary bronz nakopla slova kouče Zdeňka Skružného. Nepadala v něm hrubá slova, naopak. Reprezentaci otevřel dveře k bronzu hluboký příběh.
Do tohoto momentu přitom veškerou komunikaci na turnaji vedl s týmem hlavní trenér Radim Cepek. Teď ne. Poté, co za sebou hráči zavřeli dveře kabiny po 20 minutách duelu o vysněnou medaili, v němž prohrávali 0:2, si vzal slovo Skružný. „Celé mistrovství mluvil Píno, já o třetině neřekl ani slovo. Přišlo mi, že to chtělo změnu,“ řekl.
Instinkt vyšel. Neměl nic připraveného, jen mu spontánně vytanula na mysli vzpomínka na něco, co tým nedávno spojilo. A co ho díky tomu mohlo inspirovat. Příběh o výzvě neměl nic společného se sportem. Daleko víc s překonáním překážek. Víc už by však mělo zůstat v kabině… „Je to hodně soukromé. Bylo to trošku o mně a trošku i o klucích,“ uvedl Skružný.
Podobně mluvil i Patrik Dóža, na nějž udělal proslov velký dojem. Ve famózní 2. třetině se pak stal jedním ze 4 českých střelců. „Kouč nám o přestávce řekl super slova. Bylo vidět na každém hráči, jak jsme to chtěli oddřít, každý pro ten tým nechal maximum. Ale o čem mluvil, to si asi nechám pro všechny kluky. Bylo to dost osobní,“ uvedl Dóža.
Jadrné výrazy se k té inspirativní řeči nehodily, na to byla příliš křehká. Ale hlas, ten Skružný zvýšil. „Samozřejmě. Asi jsem nekřičel, umím víc, ale mluvil jsem nahlas. S Pínem jsme chtěli, abychom působili dojmem, že jsme nazlobení a byli jsme nazlobení,“ líčil. „Chtěli jsme kluky vyhecovat, aby začali dřít. A velmi důrazně jim říct, že spíš než výsledek je pro nás důležitá ta cesta, ten projev a ta hra,“ dodal.
No a zbytek už znáte…
Autor: Pavel Křiklan
s porovnáním minulého ms a letošního ještě více vyniká ostuda sedmého místa… češi splnili to minimum, co museli získat, přestárlé a zraněné švýcarsko nám nemohlo konkurovat, remíza a těsná výhra ale není nijak super vizitka. důležitější přitom je určitě způsob a průběh našeho vítězství v boji o medaili – to chtění a vůle po medaili bylo z našich hráčů vidět. rozhodně není všechno ale ideální – naše hvězdy dokázali zazářit stejně rychle jako zhasnout – ondrušek, natov, curney … o zápasech s estonskem nebo dánskem se nemá cenu bavit, to nejsou soupeři pro nás.my musíme smáznout nory a ne se bát o vítězství, my se musíme porovnávat s finy, švédy a švýcary porážet výraznějším způsobem. příliš mnoho školáckých chyb v naší hře nám, kromě jiného, zatím znemožňuje snít sen o vyrovnaných ne-li vítězných zápasech s finy a švédy. byl jsem zvědav na jendrišáka a myslím, že prokázal kvality a vysoký standart v každém zápase. ostatní hráči nepředvedli nic mimořádného, některé zápasy se jim podařilo zvládnout lépe, jindy jakoby neexistovali. proto na jedné straně 4 góly natova, výborný úvodní zápas dóži, na druhé straně neuvěřitelné zkraty a chyby. velká nevyrovnanost drtivé většiny hráčů je spíše úkolem pro psychologa, někdy mám pocit, že pro některé je důležitější takový či makový kokrhel na hlavě…bojovný duch sladkého a snaha prodat pro mužstvo všechno na co momentálně mám od dóžiho patří k pozitivům.
velké blahopřání celému týmu k medailím od celé florbalové obce je určitě na místě. horší výsledek by v každém případě přinesl velkou skepsi a problémy, je na čem stavět a to by si měli všichni uvědomit. že to bude vyžadovat ještě více práce než dosud si snad taky všichni uvědomují…