Na turnaj EFT v Brně přijel lehce zraněný. Útočník Tomáš Sladký čekal, že s drobným problémem bude normálně hrát, ale fyzioterapeut národního týmu byl opatrnější. Nakonec se díky jeho práci Sladký dal přece do kupy a stihl tak historický moment: start pěti vítkovických odchovanců v první pětce reprezentace.
První zápas proti Finům jsi vynechal kvůli zranění kolene. Jak se ti to stalo?
„Hráli jsme proti Classic, dostal jsem čistý hit, jen jsem trochu spadnul a něco se mi hnulo v koleni. Na magnetické rezonanci další den nic nenašli, žádné problémy s menisky, ani s vazy. Akorát se mi na zadní straně kolene udělala boule, která tlačila do čéšky a srazila se mi tam voda. Menší tlak.“
Nakonec jsi musel do péče fyzioterapeuta českého týmu…
„Musím říct, že Roman Karpíšek má u mě flašku zelené. Slíbil jsem mu ji za to, když budu hrát už proti Švýcarům. Udělal mi zlepšení o 80%. Sice jsem běhal jako baletka, ale přežil jsem. A naše lajna odehrála proti Švýcarsku celkem slušný zápas. Takže spokojenost.“
Nepřemýšlel jsi v téhle situaci, jestli je správné, abys přijel na akci národního týmu zraněný?
„Když jsme se dívali na fotky z magnetické rezonance, nic jsme nenašli. Byla tam jen troška vody, to je otázka dvou, tří dnů. A už v pondělí to bylo lepší. Ovšem Roman Karpíšek je tak zodpovědný, že chce udělat svou práci na maximum a udělal ji skvěle.“
Takže jste to spíš nechtěli proti Finům riskovat…
„Tak. Roman chtěl, abych hrál až v neděli proti Švédům, ale v sobotu po dopoledním tréninku jsme se shodli na tom, že to zkusíme. Naše lajna hrála na zářijovém soustředění v Bystřici dobře, chtěli jsme toho využít.“
Aby vám souhra nešla, když všech pět lidí pocházelo z jednoho klubu. Vítkovickou souhru jste si museli užít, že?
„Bavili jsme se o tom už tři měsíce dopředu, že se to může stát a plánuje se to. Byl to takový náš malý sen, pořád jsme to probírali. Jsem za to strašně rád, že jsem to stihl a myslím, že nám to fungovalo, i když jsem s klukama během soustředění před EFT netrénoval. Známe se, funguje nám to skoro poslepu.“
Trenér Radomír Mrázek musel mít velkou radost, když viděl pět svých odchovanců v první pětce národního týmu, že?
„Mráza má ohromnou radost z těch čtyř, já už pro něj asi Vítkovičák nejsem. Nevím… Je to mezi námi, musíme se o tom ještě pobavit.“
Autor: admin
Ser na Mrázu ty ďáble =D
Tome, už se prosím prober, hráli jste sice spolu, ale když se nevracíš, nemůžeš hrát protože jsi zraněný a
a dostáváte mraky gólů, nejsi a nejste přínosní. Mráza má pravdu, pokud nejsi 100 % připravený nastoupit, nemá smysl hrát…