Se 177 brankami v 17 zápasech má jednoznačně nejlepší ofenzivu celé ligy. Proti Herbadentu to však Chodovu nestřílí. Prohrál s ním oba zápasy v základní části, v neděli 4:6. A pokaždé za to vítězky velkou měrou vděčily své gólmance. Elišce Kuchyňkové bude za 2 týdny teprve 18 let, v extralize odchytala pouhých 5 zápasů, ale osvědčené střelkyně jihoměstského rivala znovu dokázala udržet téměř o dietě.
V neděli si připsala 36 zákroků, zvlášť ten vleže předloktím v jasné šanci Magdaleny Pláškové stál za to. Však se také po závěrečné siréně před Kuchyňkovou utvořila slušná fronta gratulantek, každá ze spoluhráček jí chtěla vyjádřit svůj dík. „Na takové týmy, jako je Chodov, se strašně ráda hecuju, nedám jim nic zadarmo. Určitě je to lepší než většina utkání, kdy na mě jde 1 střela, to mi vůbec nic nedá. Naopak tyhle zápasy mě připraví na lepší, na pohár teď v úterý a pak na Superfinále,“ říká nevzrušeně, jako by Herbadent měl místo v O2 areně jisté.
Každopádně – její zásluhou se k němu výrazně přiblížil. Výhra nad Chodovem jej posunula velmi blízko triumfu v základní části, což znamená pro semifinále soupeře mimo elitní trojici, jíž spolu se 2 týmy z Jižního Města tvoří ještě mistrovské Vítkovice. „Tenhle zápas byl pro nás ohromně důležitý právě kvůli tomu, kdo nás bude čekat v play off. Už v sobotu jsem odchytala juniorky, byla jsem na tenhle zápas neuvěřitelně nahecovaná, ještě když jsem věděla, jak je důležitý. Chci rozhodně do Superfinále, nic nás nezastaví,“ vykládá.
Na svých 17 let představuje málo vídaný mix bezstarostného sebevědomí a cílevědomosti. Mluví třeba o tom, že se v Herbadentu chce co nejlépe připravit na angažmá v zahraničí. „Určitě chci někam do Švédska,“ hlásí gólmanka, která byla přitom až do listopadu „zastrčená“ ve 3. lize v B-týmu ELITE.
Lucia Košturiaková ovšem po svém návratu z černožlutých barev do Herbadentu upozornila na to, že v jejím bývalém klubu chytá zajímavá brankářka, vicemistryně zrovna někoho mezi tyčky potřebovaly a… „…šla jsem na trénink a líbilo se mi tu, tak jsem řekla, že jdu hostovat. Chci někam výš než chytat v béčku. Asi tady budu zůstávat dál,“ říká Kuchyňková bezelstně.
Pokud by se tak stalo, nebyla by to pro Chodov a ostatní soupeře milá zpráva. Vždyť v obou zápasech nebyl nijak horší než Herbadent, rozhodlo „jen“ proměňování šancí. „Nemyslím si, že by nám na ně něco chybělo. Spíš ty zápasy mezi námi prostě už nejsou tak o florbale, ale víc o tom, kdo má větší štěstí – a my ho zatím nemáme. Snad se to změní, pořád v to věřím,“ doufá chodovská střelkyně Zuzana Tučková.
Marnost bílomodrého snažení její tým vycítil brzy. „Bavily jsme se o tom s holkama už po 1. třetině v šatně. Měly jsme v koncovce smůlu, jim tam padlo všechno, nám nic,“ shrnuje. Kuchyňkovou dobře zná, stejně jako jiná chodovská útočnice Martina Řepková pocházejí z Nového Strašecí, kde všechny začaly hrát. Mají se přečtené. A jednou se jí povedlo ji nachytat. Z velkého úhlu dala těsně koncem prostřední části gól naděje pro Chodov. „Ten gól byl určitě můj, byla to moje laxnost, nepohlídala jsem si tyčku…“ zpytuje Kuchyňková svědomí.
Zuzana Tučková se raduje ze své trefy na 2:5. Ztrátu už však Chodov nedohnal.
Trefa však je i odrazem momentálního rozpoložení Tučkové, které se vrací někdejší forma, díky níž v minulých letech nakoukla i do národního týmu. „Je pravda, že v minulé sezoně se mi tolik nedařilo. Teď jsem starší, mám větší zkušenosti, každou situaci řeším trošku jinak než dřív,“ říká.
Ovšem i konkurence se zlepšuje. Kuchyňková podle svých slov udělala od svého nedávného debutu pokrok. A to přitom v prosinci proti Chodovu zazářila. „Ale byl to psychicky asi nejtěžší zápas. Premiéra v extralize, ještě před televizními kamerami, bylo to pro mě něco strašného. Teď už jsem ale v pohodě, holkám věřím, ony věří mě…,“ vykládá. V neděli ukázala, že mají hráčky Herbadentu proč…
Autor: Pavel Křiklan
