Hráčky Vítkovic extraligový primát neobhájí, rozhodlo o tom vyřazení v semifinálové sérii s Chodovem. Po historickém úspěchu na Poháru mistryň a vítězném pohárovém finále tak přišlo kruté vystřízlivění, když se stále ještě mistryně nedostaly do Superfinále. Slovenská legionářka Denisa Ferenčíková říká, že celkový výsledek hráčky určitě časem docení.
Z toho, jak vypadala extraliga žen se všeobecně čekalo, že předpokládaná semifinálová série mezi druhým a třetím týmem po základní části bude vrcholem celé sezony. Bylo to tomu tak?
„Přesně, jak říkáš. Po tom, jak se ke konci sezony tabulka vykrystalizovala, tak bylo víceméně jasné, že se v semifinále střetneme s Chodovem a že to bude velký boj. Jelikož série vyvrcholila až sedmým utkáním, které jsme prohráli, tak mohu říci, že to pro mě byl vrchol sezony a zápasy měly určitě parametry toho, že se utkaly týmy ze druhého a třetího místa. Celá série byla napínavá, plná zvratů a krásných momentů, ze kterých – doufám – budeme těžit další sezony.“
Sedmé utkání jste měli skvěle rozehrané, ale poté přišly tři branky Chodova, z Tvého pohledu, co se stalo?
„Těžko říci. Řekla bych, že úvod zápasu nám vyšel velmi dobře. Běhali jsme, Chodov jsme dostávali pod tlak a zaslouženě jsme vstřelili branku. Byli jsme na koni a když jsme na začátku druhé třetiny přidali další gól, tak to bylo ještě klidnější. Avšak postupně jsme začali hrát pasivněji, hodně jsme bránili a naopak málo hráli s míčkem. Chodov převzal iniciativu, hrál lépe a aktivněji a popravdě padly mu tam i celkem šťastné branky, ale – jak se říká – štěstí přeje připraveným. Po vyrovnání se začínalo víceméně od začátku a prodloužení bylo vyvrcholením této napínavé série. V momentě, kdy jsme mohli dát branku a řešili jsme přečíslení 3 na 2, jsme to nezvládli a z následného protiútoku jsme inkasovali. Neřekla bych, že jsme to nějak nezvládli v hlavách, ale prostě nám chybělo více sil, trochu štěstí a více odvahy hrát za stavu 3:1.“
Nebylo toho na Vítkovice už moc? Jak jsi s tím nahuštěným programem Ty osobně bojovala, ještě navíc s tím, že Tě čekají státnice?
„Popravdě, v této sezoně jsem odehrála asi největší počet utkání, protože se mně konečně vyhnula zranění, které mě pronásledovala každý rok. Navíc jsme byli na Poháru mistryň anebo hráli utkání Poháru České pojišťovny. Únavu jsem nikdy nějak nepocítila. Zápasy byly dobře rozloženy a brala jsem to spíše jako výhodu z toho pohledu, že jsem stále v zápasovém rytmu. To, že jsem v závěrečném ročníku školy pro mě bylo jen pozitivní, protože jsem neměla tolik školních povinností a mohla se plně věnovat florbalu.“
Historické druhé místo na Champions Cupu, vítězství v Poháru České pojišťovny, ale „až“ ligový bronz, dá se sezona hodnotit úspěšně?
„Sezona byla dlouhá a přinesla krásné, ale také smutné momenty a ukázala nám, že obhájit titul je ještě těžší, než jej získat. Úspěšně se dá hodnotit stříbrná medaile z Curychu a pohárové zlato. Extraligový bronz není špatným výsledkem, ale osobně jej za úspěch nepovažuji. Minulý rok jsme to zvládli lépe my, tentokráte Chodov, za rok už se – doufám – v semifinále neutkáme.“ (usmívá se)
Myslíš si, že až přebolí to prvotní zklamání, tak doceníte, co jste vlastně v sezoně dokázaly?
„Určitě. Jak jsem říkala, našich úspěchů si cením, ale v této chvíli převažuje zklamání ze semifinálového vypadnutí. Věřím, že další úspěchy ještě přijdou a my jim půjdeme tvrdou prací naproti.“
Ještě ke Tvému studiu. Končíš vysokou školu a v rozhovoru pro Slovenský svaz florbalu jsi se vyjádřila, že tvým nesplněným florbalovým snem je angažmá ve Švýcarsku. Z toho pohledu, jak vypadají tvoje další florbalové plány?
„Teď se soustředím na dopsání své diplomové práce a na následné státnice. Až po úspěšném ukončení studia se budu rozhodovat, co bude dál.“
Autor: Michal Dannhofer
