Chtěla se vrátit a svoje slovo dodržela, na začátku tohoto roku se opět připojila k Herbadentu. Za čtyři měsíce stihla Amanda Nordin odehrát dvě finále a svou sbírku medailí rozšířila o dvě stříbra. Však už také říká, že sbírat druhá místa není legrační a příští rok věří v titul.
Letošní Superfinále se dalo poměrně snadno přirovnat k tomu loňskému, ve kterém se Herbadent rovněž trápil a výkonem zůstal daleko za potenciálem. „Souhlasím, bylo to podobné utkání,“ přitakala Amanda Nordin.
Švédská obránkyně tak musela zkousnout prohru také ve svém druhém Superfinále. „Není to příjemné, mít opět stříbrnou medaili, ale věřím, že z této porážky získáme co nejvíce, příští rok se dostaneme opět do Superfinále a doufejme, že vyhrajeme,“ myslela už pár sekund po utkání v mix zóně na příští ročník.
Její sezona tak skončila stejně, jako začala – smolně.„Moc jsem toho ve Švédsku neodehrála, během Czech Open jsem si totiž zlomila nohu,“ posteskla si.
Aktivně tak florbal hrát nemohla, ale nezahálela. „Tím pádem jsem viděla poměrně hodně zápasů a myslím si, že ve švédském florbale je stále mnohem více energie a dychtivosti, každý tam může porazit každého, kdežto tady je to o čtyřech kvalitních týmech,“ hodnotí.
Vidí ale určitý posun. „Některé z těchto čtyř týmů se zlepšily, ale pořád je to rozdíl, než to, na co jsem zvyklá ze Švédska,“ porovnává. „Ve Švédsku se také hraje v jiném tempu, především rychleji s míčkem,“ přidává ještě jeden postřeh.
Když hegemonii Herbadentu přeťaly Vítkovice, prohra prý bolela více. „Nemyslím si, že by to bylo větší zklamání, letošní sezona pro mě byla těžká, rovněž v týmu jsem v jiné pozici, loni bylo to zklamání větší,“ pokrčila rameny. „Ale rozhodně to není legrace, sbírat stříbrné medaile,“ dodala odhodlaně.
Autor: Michal Dannhofer
