Jubilejní desátý ženský světový šampionát je za dveřmi. Už v pátek začínají boje ve finském Tampere, kterých se samozřejmě zúčastní také český národní tým. Podle prezidenta Českého florbalu Filipa Šumana je minimálním cílem postup do semifinále tak, aby tým potvrdil pozici v TOP 4. Hlavní kouč Miroslav Janovský hovořil na poslední tiskové konferenci především o skladbě týmu.
Poslední víkend před odletem na šampionát trávily reprezentantky tradičním soustředěním v Bystřici. „Na posledním soustředění jsme nejen ladili detaily, ale také tvrdě trénovali. Ladili jsme věci ohledně rozehrávky, power play, trénovali jsme ve složení, které už chceme praktikovat na šampionátu,“ popsal hlavní trenér Miroslav Janovský. „Věřím, že tým je dobře připraven,“ dodal.
Premiéru na šampionátu dospělých prožije hned osm florbalistek a český lodivod v tomto směru přiznal jisté komplikace. „Na začátku cyklu jsem nepředpokládal, že by nováčků bylo tolik, ale vzhledem k tomu, že dost hráček, se kterými jsme kalkulovali, třeba už nemá tolik společného s vrcholovým sportem, tak se to vlastně obměnilo,“ nedělá si ale příliš těžkou hlavu.
Také z toho důvodu, že hráčky dobře zná. „Z druhé strany, pouze Veronika Rybičková nehrála nikdy na žádném šampionátu, ostatní hráčky prošly mýma rukama, mají za sebou světové šampionáty juniorek,“ připomněl své předchozí působení u dívčí reprezentace.
Ambice českého florbalového hnutí představil nejvyšší muž florbalu v České republice. „Strašně moc bychom chtěli navázat na obrovskou vlnu popularity, kterou před dvěma lety přineslo ženskému florbalu domácí mistrovství světa,“ prozradil Filip Šuman. „Národní tým musí prokázat, že patří do nejužší špičky a postoupit do semifinále. Budeme držet reprezentaci palce, aby se třeba podařilo přivézt domů podruhé medaili,“ připomněl čtyři roky starý úspěch na švýcarské půdě.
V podobném duchu pokračoval také šéf lavičky Miroslav Janovský. „Základním cílem je rozhodně postup do semifinále. Pokud se nám to nepodaří, tak budeme hodnotit šampionát jako neúspěšný,“ prohlásil rezolutně.
Poslední dvě utkání, kde už by se rozhodovalo o medaili, vidí otevřeně. „V momentě, kdy jsme v semifinále, tak máme dvě možnosti, jak urvat medaili. Pokud bychom měli predikovat průběh šampionátu, tak se v semifinále utkáme s Finskem nebo Švýcarskem a vzhledem k tomu, že jsme oba soupeře v průběhu cyklu dokázali porazit, tak věříme, že tam šance je,“ je přesvědčen.
Ani po případném neúspěchu v semifinále tým nesmí složit zbraně. „Pokud se to nepovede, tak hned druhý den je šance na opravu, opět s jedním ze dvou těchto soupeřů,“ burcuje Janovský. A sám hned připojil přání. „Moc bych si přál, abychom odehráli semifinálové utkání s Finskem a bylo vyprodáno. Vím totiž, jak dokáže plná hala na domácí hráčky dolehnout,“ popisuje.
Po připomenutí statistik vzájemných utkání ale prohlásil zcela vážně. „Koukal jsem se na statistiky a pokud máme uspět, tak musíme předvést naprostou hranu a věřím, že tým si to uvědomuje,“ zvážněl.
Ovšem semifinále je hudbou budoucnosti, nejprve je třeba projít základní skupinou, ve které čekají Švédky, Lotyšky a Němky. „S Lotyšskem naše reprezentace mívají tradičně problémy. Já si ale myslím, po prostudování materiálů, že těžším soupeřem bude Německo, které hraje velmi aktivně,“ zakončil Miroslav Janovský s tím, že tým, který pomýšlí na medaili, si musí bezpodmínečně poradit.
Autor: Michal Dannhofer
Schází mi tam některé holky z Vítek. Přece jenom je to aktuálně první tým soutěže, takže by si zasloužil větší účast. Ale uvidíme…
Nepostoupit do semifinále se ani nedá, to by museli hrát s hokejkama naopak a celý zápas bez brankářek.
Přesně tak – semifinále není úspěchem, jen potvrzením naší pozice.
Nepostup mezi top 4 je neúspěch, finále je úspěch.
3-4 místo jen odpovídá dlouhodobé kvalitě českých hráček a ať už je to brinz jebo brambora, neznáená to žádný posun vpřed, jen udržení dosavadního postavení na mezinárodní scéně.
Ostravský kronikář objevil tuto starou povídku o jednom králi. nejspíš byla sepsána v reakci an tento článek:http://sport.idnes.cz/florbal-mistrovstvi-sveta-zeny-trener-janovsky-f6p-/florbal.aspx?c=A151202_153520_florbal_rs2
Tady je:
Povídka o králi pokrytců
Byl jednou jeden král Miroslav, zvaný veliký. Tento se stal králem poté, co přijal léno Císaře Filipa, zvaného „liška podšitá“. Bylo mu svěřeno, dle jeho mínění druhé největší království v říši císaře Filipa. Tohle království mělo jednu zvláštnost. Poddané tvořily pouze ženy.
Tento král se jednoho dne chystal se svou královskou delegací tvořenou vybranými šlechtičnami z řad jeho poddanstva na rytířský turnaj do dalekých severských zemí. Ještě před tím, než se vydal na cestu, „postěžoval si“, že oproti rytířskému turnaji konaného v zemích českých před dvěma lety musel asi třetinu své družiny obměnit, což nečekal.
Tento velký vládce však zapomněl na svá velká a vznešená prohlášení, která učinil ihned po své slavnostní inauguraci. Tehdy před zaplněným rytířským sálem uvedl, že je čas udělat razantní změny ve složení jeho elitní skupiny poddaných a že se při svém panování na tuto otázku zaměří. Tyto změny však nikdy nepřišly. Ke změnám sice došlo, ale tyto nelze označit za razantní, přesto se však, jak se na velkého krále sluší a patří, nyní král Miroslav chlubí, že je učinil, ale že jej to vlastně překvapilo.
Jeden slavný kronikář té doby si do svých análů tehdy poznamenal, jak to celé vlastně s členy jeho družiny bylo. V kronice se píše následující:
„Král Miroslav, velký to vůdce našeho království, čelil při skládání své družiny těžké zkoušce jeho odvahy. Tíživými okolnostmi byl donucen k obměnění třetiny svých nejbližších věrných, jelikož tato třetina se flákala a užívala radovánek za hradbami svých panství a příliš se nezajímala o potřeby královské družiny a jako členky královské družiny si neplnily své povinnosti. Ale táži se, bylo to skutečně tak? Jak to tedy bylo s členkami královské družiny při turnaji v českých zemích po nástupu Krále Miroslava?
Hraběnka Jana, strážkyně královské brány v družině krále, působící v době turnaje v českých zemích na dvoře švýcarského velmože, se účasti v královské družině následně vzdala dobrovolně, jelikož již nechtěla věnovat tolik svého času plnění si rytířských povinností a chtěla se stát dvorní dámou.
Vévodkyně Anna Těšínská byla po nástupu krále z družiny bez milosti vyřazena a nikdy již nedostala příležitost se ucházet o tak čestnou funkci, jakou je členka rytířské družiny krále.
Hraběnka Lucie, žijící na dvoře Chodovského místodržícího se s králem dohodla, že již členkou jeho družiny nebude, ale že je připravena kdykoliv se za svého krále bít, pokud její pomoci bude potřeba, kdyby některá z poddaných v bojích za krále skonala anebo padla do zajetí nepřítele.
Lucie, křehká ale statečná kněžna z knížectví Opavského byla nepochopitelně vyřazena z družiny, ačkoliv si všechny své rytířské povinnosti plnila. Opavský lid, ale také lid z blízkého okolí se bouřil. Nebylo mu to ničemu na plat.
Zuzana, bývala první rytířka královské družiny, svobodná paní z Ostravy opustila družinu sama. Vzhledem ke svému věku se chtěla více věnovat jiné bohulibé činnosti.
Paní Kristýna, udatná obránkyně Jižního města Pražského přijala nabídku majetného kupce s bylinkami a vstoupila do jeho služeb a vzdala se tak možnosti být nadále členkou rytířské družiny.
Princezna Dominika, dcera bývalé královny České byla pro svou rodovou příslušnost k dynastii předchozích králů z královské družiny vyřazena a nikdy od krále Miroslava již nedostala možnost se o členství v královské družině ucházet.
Vévodkyně Tamara z Markrabství Moravského utrpěla v jedné z mnoha vřav, kterých se účastnila, zranění a tak již nemohla dostát svých povinností po boku krále.
Hraběnka Hana se rozhodla šířit slávu českých zemí v zemích Helvetského kříže a tom, proč musela v družině krále skončit se stále vedou polemiky snad ve všech šencích v zemí českých. Vrabci na střeše měšťanských domů si štěbetají, že byla vyhozena, ale že možná důvodně, jelikož sama nechtěla rytířské povinnosti dle vůle krále plnit.
Nu a pak jsou tu členky družiny, které členkami zůstali, ačkoliv nebyly vždy po vůli královi a své čestné povinnosti si neplnily tak, jak jim velela jejich rytířská přísaha. Nechť si král šáhne do svědomí, zda-li je jeho počínání čestné a světské“, zakončil kronikář.
Český lid se po přečtení tohoto fragmentu kroniky podivoval. To jsou snad ty razantní změny, které král český, velký to Miroslav, sliboval? Pomalu se do myslí těchto prostých lidí vkrádal pocit, že vše není tak, jak král sliboval a jak říká. Zaznívaly otázky. Je skutečně náš král tak veliký a mocný, jak jsme věřili?
Olej do ohně pochybností však přilil i sám král, který již sedící na svém královském koni, oblečen do své královské zbroje, chystajíc se vyrazit vstříc severským zemím před nadšeným davem císařského dvora císaře Filipa prohlásil, že je velice rád, že některé jeho rytířky se vydaly na zkušenou právě ke slavným bojovníků z dalekého severu a že se z nich staly ještě udatnější a odvážnější bojovnice. Král si však neuvědomil, že této velké slávě byl přítomen i rytíř Vítek, nižší šlechtic vladyka z Ostravy, který se nebál mu připomenout, že právě u tří z těchto rytířek vyslovil král při své návštěvě na hradě rytíře Vítka obavu, zda-li tyto rytířky právě bojovné prostředí severských zemí nepřipravilo o část jejich odvahy a fyzické odolnosti. Lidé si začali uvědomovat, že jejich král káže vodu a pije víno, tedy že svému lidu neříká vše tak, jak to je.
V tu chvíli začali mít lidé zemí koruny české obavu, co s jejich rytířskou družinou v nehostinných podmínkách severských zemí, plných lapků a krutých Normanů, bude, a zda-li se vrátí alespoň v pořádku domu do svých panských dvorů, neboť budou na své cestě vedeny králem pokrytců.
Zde prozatím příběh o králi Miroslavovi končí….
Ja nebudu hodnotit zda je to pravda nebo neni, ale…
Inteligentni soucastky, rytiri, kralovstvi. Co v tech Vitkovicich sakra berete za matros? 🙂
Chudý poddaný Jiřík, který se však často probírá ve spisech rytířských a čítá pravidelně královské a císařské anály souhlasí s kronikářem.
Tak za toto by někdo měl dostat řád 😀 nějakého udatného markrabě 😀
Dlouho jsem se tak nepobavil 😀
Příběh Mirka je typickým příkladem vystřízlivění z prvotního nadšení. V době, kdy byl trenérem repre juniorek, tak v prvním cyklu měl silné individuality, které mu ale neskutečně shodili dolů semifinálový zápas. A vytoužená medaile byla fuč. V dalším cyklu byl opatrnější, znovu věřil svým postupům a šablonám a se zdánlivě bezejmenným týmem uspěl – bronz po superkolektivním výkonu. Míra se u juniorek naučil, že ho děvčata poslechnou, bezmezně mu věří a hlavně – chtějí na sobě pracovat a pracují. S vidinou tohoto potenciálu šel logicky o kategorii výše. V prvotním nadšení z funkce chtěl perspektivně postoupit do finále MS a vyhrát ho v horizontu 2-6 let. Ale již v prvním cyklu narazil na stěnu. Stěnu tvoří mizerná dívčí základna, strašný systém tělesné výchovy ve školách, šílený systém dívčích soutěží (nikdo to nechce reorganizovat a Mlčoušek to celé zkazil a kazí, protože on to nastavuje)a morálka hráček. Když se podíváte na složení repre a promítnete si fyzickou, fyziognomickou, mentální, inteligenční a hlavně herní připravenost hráček, tak repre by mohla být tvořena maximálně 5ti hráčkami, z toho možná dvěma golmankami,ostatní jsou tam jen do počtu, protože lepší nejsou. Proto nemůžeme na mistrovství nikdy pravidelněji porážet špičku, můžeme jen občas porazit někoho ze špičky po absolutně kolektivním nadpozemském výkonu… Míra tohle během dvou let asi pochopil a možná trochu rezignoval na to, že uzoučká ženská základna mu nebude pracovat (bude jenom dělat, že dělá), občas mu hodí klacek pod nohy atd. Možná, kdyby si do realizačního týmu vybral vedle své dominantní osoby někoho se silnou povahou, který by měl sílu mu konstruktivně oponovat, třeba by se mu více otevřely oči nejen dovnitř repre, ale i směrem do soutěží (neudělal směrem do nich vůbec nic) a směrem do vedení asociace (asi tam jsou větrné mlýny, kterým je ta základna, která je živí úplně jedno).
Míro, nemáš to vůbec jednoduché, ideály jsou krásné, ale realita krutá, přeji ti i celému týmu neskutečné štěstí, aby vrchnost byla spokojená a najedená, ty a holky nadšené z úspěchu…