Vítkovice prožily bláznivou sezonu. Před jejím začátkem se musely vyrovnat s odchodem řady opor a jiné hráčky do hry často ani nezasáhly pro zranění. Jako pověstnou třešinku dostaly před Vánoci „dárek“ v podobě odchodu Lenky Kubíčkové do Mory. Přesto všechno svěřenkyně trenéra Veleckého ovládly základní část.
Jiří, vyhráli jste základní část extraligy. Jaké jsou pocity?
„Velmi dobré. Je to poprvé, co Vítkovice tohle dokázaly, a já určitě nejsem z těch, kdo by říkal, že to nic neznamená. Pro nás to určitě znamená hodně a zvlášť poté, kdy se během poslední doby kádr hodně obměnil. Po těch změnách v létě, kdy nám odešla do ciziny prakticky osa týmu (Sládečková, Ratajová, Klapitová) a s nimi více než 100 kanadských bodů a obrovské množství mezinárodních zkušeností, vyměnila se nám komplet celá brankářská dvojice a navíc další dvě zkušenější hráčky, se kterými jsme pro letošek počítali, Tamara Hašová a Lucie Theimerová jsou zdravotně celý rok mimo hru, považuji ten výsledek za výborný. Povedlo se především najít nové lídry, kteří berou zodpovědnost v zápasech na sebe. A pak taky holky, které nově přišly, tak byly myslím vytipovány správně, zapadly do toho, co a jak chceme hrát, a zvládají ten přechod o stupeň až dva výše zatím velmi dobře. Celkově tedy upřímně, kdyby nám někdo v létě řekl, že vyhrajeme základní část, asi bychom měli trochu problém mu vzhledem k těm všem změnám uvěřit, že si to takhle celkem dobře a rychle sedne.“
Byla nějaká oslava tohoto úspěchu?
„Hlavně jsme připravili už během zápasu drobnou oslavu pro naše věrné fanoušky, jako poděkování a načerpání síly na play-off. No a dnes si holky za odměnu zablbnou a vyřádí, což je taková mini oslava a od úterý jedeme dál.“
Jak se díváš na situaci, kdy elitní tři týmy prakticky hrají svou vlastní minisoutěž?
„Z pohledu jednoho z těch elitních tří týmů je to poměrně dost náročné. Víme, že nesmíme v žádném zápase zaváhat, protože ti soupeři taky nejspíše nezaváhají a ve vzájemných zápasech pak jde z hlediska tabulky v podstatě o všechno.“
Když se zamyslíš nad celkovým průběhem základní části, kdy bylo týmu nejlépe a kdy naopak nejhůře?
„Jak už jsem řekl, oproti loňsku máme za sebou velké množství změn, kádr je hodně omlazen a nemáme tolik mezinárodních zkušeností a zkušeností z těžkých bojů, takže třeba celou sezonu nehrajeme možná tak spořádaně, jako třeba v předešlých dvou letech, kdy jsme čerpali ze zavedené osy týmu. Tudíž bylo nemálo zápasů, kde jsme byli tak trochu jako na houpačce a nemohlo nám z nich a našeho výkonu být úplně dobře. Ale i v těch nejhorších situacích byla vidět na týmu chuť s tím něco dělat, nějak se s tím porvat a to je na něm vidět pořád. To je asi to nejlepší.“
Také muselo dojít ke změně brankářské jedničky, když Lenku Kubíčkovou nahradila Lauma Visnevska. Jak se s tímto tým srovnal a jak jste zatím s Laumou spokojeni?
„Myslím, že pořád se s tím nějak srovnáváme. Lenka tady byla velmi dlouho a celá defenziva mnohdy tak nějak fungovala už automaticky kolem ní, případně kolem Hanky Ranochové, která u nás zase byla od malička a neměla problém se ve všem orientovat. Teď máme Laumu a Šárku Vávrovou, obě jsou hodně hozené do vody a obě se s tím perou statečně a nemáme důvod jim nevěřit, že týmu v play-off dostatečně pomohou.“
V posledních třech kolech jste museli zvítězit za tři body, aby Vítkovice zůstaly na první příčce. Nejblíže k neúspěchu bylo v Židenicích. Co se stalo, že se tým rozjel až ve třetí části?
Z velké části je to o tom, co jsem psal výše. Sice jsme první, ale nejsme herně tak suverénní a nejde nám to tak lehce jako dříve, a tak nesmíme zapomínat na to, že pořád vše musíme dělat od podlahy, zodpovědně a stoprocentně. V Brně jsme na to myslím tak nějak zapomněli a až ve třetí třetině se vzpamatovali. Na druhou stranu, myslím, že i takové probrání jsme potřebovali, aby si kabina některé věci vyjasnila.
Tým čeká volba soupeře pro čtvrtfinále. Bylo to v šatně velké téma?
„Myslím, že ne. Volba pro FBC Ostrava byla celkem jasná. Je to logické a levné.“
Vzhledem k situaci by bylo alibistické neříct, že cílem je postup. Co dál? Soustředíte se na Superfinále nebo na titul?
„Před sezonou jsme předně vyhlásili, že chceme vstřebat změny a hrát co nejlépe, aby to přineslo nějaké výsledky. To se splnilo a dokonce jsme vyhráli základní část, takže v tomto bodě máme splněno. Druhým v podstatě rovněž cílem, ale hlavně spíše touhou je rvát se o účast v Superfinále, zvláště poté, co nám Superfinále loni smolně uniklo v prodloužení sedmého zápasu. To trvá a za svou touhou si půjdeme. A je jasné, že kdo už jednou Superfinále hraje, chce ho vyhrát.“
Autor: Michal Dannhofer
