Dva velké návraty se udály během posledních zápasů nejvyšší ženské soutěže. Proti Olomouci odehrála za Vítkovice již druhé utkání Nikola Černá, v konkurenčním FBC Ostrava se zase objevila bronzová medailistka z juniorského mistrovství světa v Olomouci Romana Skácelová za svobodna Metzová. Florbal.cz obě hráčky vyzpovídal a jako první přináší rozhovor s Nikolou Černou.
Jak se rodil tvůj návrat k florbalu?
„Kdo se mnou byl v kontaktu během mé dvouleté florbalové pauzy ví, že jsem se příliš netajila tím, že mi florbal nechybí, a že nemám v plánu se vracet. Takže návrat byl i pro mě docela nečekaný a víceméně vyplynul ze situace, kdy jsem se po ročním pobytu mimo Česko, vrátila, z osobních důvodů, do Ostravy. Můj původní plán byl jít se párkrát do týdne vyblbnout na trénink, ale pak jsme se domluvili s trenéry, že to zkusím naplno…Tak jsem zpět.“ (usmívá se)
Vracíš se do hry ve Vítkovicích, cítíš určitou nostalgii?
„Nostalgii ani ne, přece jenom, v týmu je spoustu mladých hráček, které mě ani neznají, natož aby věděly, že jsem kdysi hrála za Vítkovice. (směje se) Ale spíše jsem ráda, že to tady znám, že nepřicházím do nového prostření, Dubina je pořád stejná.“
Dva zápasy s Jičínem a Olomoucí Vítkovice dozadu příliš neprověřily. Přesto, jak se Ti hrálo?
„Máš pravdu, dozadu jsme toho moc předvést nemusely. Ani fyzicky mě to stále moc neprověřilo. Ale cítím, že to pořád není úplně ono, že občas hlava chce něco udělat, ale přes ruce nebo nohy to neprojde. (směje se) Naopak musím říct, že se na celý florbal dívám trochu jinak, hodně věcí neřeším a prostě se bavím, což mi pomáhá po psychické stránce a hraji v klidu.“
Jak se změnila extraliga za dobu Tvé nepřítomnosti?
„Po dvou zápasech těžko soudit. Ale musím uznat, že mi přijde, že ta propast mezi týmy z horní a spodní části tabulky tam je snad ještě větší, než bývala. Co se ale týká úrovně tréninků a přístupu hráček, musím říct, že v lepším klubu jsem nikdy nehrála. Tady vidím obrovský rozdíl mezi tím, z čeho jsem odcházela a do čeho přicházím. Ale to není o úrovni extraligy nebo o tom, co se za dva roky změnilo, ale je to o přístupu lidí. Ty holky jsou prostě mašiny a jsem ráda, že můžu být jednou z nich.“
Autor: Michal Dannhofer
