Když jela v polovině předloňského října Hana Sládečková s Vítkovicemi odehrát extraligový víkend v Praze, určitě netušila, že je to na delší dobu její poslední. V utkání s Herbadentem si totiž po kontaktu s Eliškou Krupnovou utrhla vazy v koleni a následovala dlouhá pauza. Do extraligy se sice vrátila skvěle, hattrickem proti Liberci, ale prohře svého týmu 5:7 jím nezabránila.
Jaký to byl pocit vrátit se po roce a čtvrt do extraligy?
„Moc jsem se těšila. Když jsem mohla, chodila jsem se koukat na zápasy, které holky odehrály, a už mi to chybělo. Taky jsem měla na začátku strach, jestli bude koleno držet, jestli vydržím fyzicky celý zápas a jak to vůbec půjde.“
Byla jsi před víkendem nervózní?
„Až těsně před zápasem to na mě přišlo. Byla jsem hodně nervózní, ale postupně se nervozita ztrácela.“
Trénovala jsi v průběhu loňského play off, dokonce jsi byla u toho, když juniorky Vítkovic získaly zlato, jenže pak jsi musela na plastiku. Vaz se nehojil, nebo co se přihodilo?
„Doktoři to nejdříve nechtěli řešit operativně, chtěli mi dát šanci. Měla jsem koleno plně zatížit a nijak se neomezovat v pohybu. Mohla jsem hrát, ale cítila jsem, že to není ono, hlavně při dlouhodobější zátěži, občas mě to pobolívalo a neměla jsem z toho dobrý pocit. Kdybych se rozhodla skončit s florbalem, asi bych na operaci vůbec nemusela, ale to jsem si nějak neuměla představit. A tak byla jediná možnost: plastika.“
Celkem to byla téměř 15timěsíční pauza. Nepropadala jsi už trochu letargii?
„Bylo to na mě moc dlouho, hlavně mě mrzí ty 4 měsíce, kdy mi dávali nějakou naději na rychlejší uzdravení bez operace, která se pak nakonec rozplynula. Vlastně to zklamání začalo úplně od začátku a s ještě delším trváním. Nebylo to lehké, sama bych to nezvládla. Tímto moc děkuji těm, kteří mě v tom nenechali.“ (usmívá se)
Drželo tě „nad vodou“ vědomí, že jsi po plastice podepsala přestup do Vítkovic, což znamenalo, že s tebou trenéři počítají?
„Takhle jsem o tom asi neuvažovala. Ale byla jsem překvapená a určitě jsem byla ráda, že trenéři věří tomu, že se vrátím, že budu moct hrát, a že moje nejplatnější funkce v týmu nebude jen sbírání míčků a naplňování flašek. (usmívá se) Navíc to bylo v době, kdy nebylo vůbec jisté, za jak dlouho budu v pořádku.“
Jak dlouho už po té dlouhé pauze trénuješ?
„Není to moc dlouho, vlastně oficiální povolení k plné zátěži jsem dostala až 14. prosince, do té doby jsem tréninky trochu flákala, ale na prvním jsem se ukázala už někdy začátkem listopadu. Samozřejmě, že k florbalce jsem si tu cestičku nějakým způsobem našla i dřív.“ (usmívá se)
Sotva ses dala dohromady, zranilo se tvé dvojče Eva, a to téměř do roka a do dne. Mrzí tě, že tím pádem ještě nějaký čas neoživíte údernou formaci spolu s Denisou Ferenčíkovou, která byla velkým postrachem soupeřů?
„Myslela jsem si, že je to snad špatný vtip, když mi řekli o ségře, co se jí stalo, ještě opravdu skoro do roka a do dne. Naštěstí na tom snad nebude tak zle. Určitě bych si s ní zase ráda zahrála spolu s Denčou, ale teď je pro ni důležitější dát se zdravotně zase do kupy.“
Hattrick proti Liberci, to je z osobního hlediska návrat snů, souhlasíš?
„Určitě to potěší a povzbudí, ale hlavně ta prohra zamrzí.“
Co může za kolaps ve třetí části, kdy jste ztratily vedení 5:2 a nakonec prohrály 5:7?
„Možná jsme si už při stavu 5:2 po 2. třetině říkaly, že se nemůže nic pokazit. Nesoustředily jsme se a prohrávaly jsme osobní souboje. Oproti tomu hráčky Liberce přišly z šatny s obrovským nasazením, chuť po vítězství u nich byla velká a my se s tím neuměly poprat. Snad se z toho poučíme…“
Autor: Michal Dannhofer
hvězda! <3
Fenek..Ty tu mluvíš i docela chytře 😀 😀