Býval zvyklý sbírat bod za bodem, jeho jméno jste mohli týden co týden číst ve střelecké listině. Ovšem po přestupu do Dalenu nic. Forvard Milan Tomašík stále čeká na první gól sezony. Nezvykle dlouho, už celých 10 zápasů. A nulu nevymazal ani na turnaji EFT v Brně. Je však odhodlaný nepříjemnou situaci přeprat.
Takhle dlouhý půst na začátku sezony nepamatuješ. Má to na tebe nějaký vliv?
„Určitě je to jiné a je to vidět i na hřišti. Snažím se, makám a když jsem v šanci, v poslední chvíli mi míček sjede, nebo uskočí. Už jsem o tom začal přemýšlet a myslím, že to není dobře. Prostě to musí přijít. Dělám věci tak, jak mám, přidávám si navíc, několikrát týdně. I v té střelbě. Zvykám si na nové vybavení a věřím, že to zlomím. Je to zkouška psychiky.“
Sliboval sis od reprezentační akce, že by ti mohl s góly pomoct návrat do známého prostředí národního týmu?
„Určitě jsem doufal v to, že bych to tady mohl prolomit. Šance jsem měl, moje chyba, že jsem je nevyužil.“
Například ve třetí třetině zápasu proti Švédům jste šli tři na dva, ocitl ses na středu proti gólmanovi. Ale míček ti ze střely ujel do rohu…
„To je asi přemíra snahy. Soustředím se na zakončení, kouknu, kde je gólman, nedívám se na čepel – a asi na to ještě nejsem zvyklý. Taky jsem ještě nenašel finální hůl, kterou bych chtěl, pořád testuju. Šest, sedm let jsem hrál s jinou značkou, je to úplně něco jiného. Ale to jsou alibistické řeči, na to si stěžovat nemůžu. Musím to brát tak, jak to je.“
Kolik vůbec dostáváš v Dalenu času na hřišti? Býval jsi zvyklý hrát hodně…
„Máme za sebou sedm zápasů, odehrál jsem tři, nebo čtyři celé a v těch zbylých nás trenér stáhl během druhé, třetí třetiny. Nemůžu si stěžovat, hraju každý zápas, nastupujeme na tři formace. Hraju tam centra, tady v reprezentaci jsem měl novou roli, byl jsem buď levé, nebo pravé křídlo.“
Švédy máš každý den na očích. Před zápasem s nimi v Brně panoval optimismus, že je skoro jistě porazíte. Tušil jsi, že jsou to přehnaná očekávání?
„Věděl jsem, jak na tom jsou. Tým, který sem přijel, jsem konzultoval se třemi spoluhráči z Dalenu, kteří tu byli. Osobně jsem měl respekt, i když kluci ne a říkali, že jsou k poražení. Úcta k soupeři vždycky musí být. Každý pak viděl, na čem musíme zapracovat. Od první třetiny jsme nemohli. Všichni se nad sebou musejí zamyslet a zlepšit individuální přístup. Takhle to nejde. I když na tom můžeme být stejně technicky, stejně hlavami, můžeme si věřit, ale základ dnešního moderního florbalu je fyzická kondice. A když tam makají jeden, dva z lajny, vůbec to nepomůže. Musejí být připraveni všichni, na tom jsme se Švédy úplně pohořeli.“
Vypadalo to, že už jste úplně vyšťavení…
„Bylo to tak. Když jsem se ráno probudil, taky jsem nebyl moc fit a extra připravený na zápas. A viděl jsem, že ten den nebude stát za nic. Těch pár dní tady bylo hodně náročných. Měli jsme hodně tréninků, i před zápasem. Ale je to dobře, na mistrovství světa to bude stejné. A teď víme, že po fyzické stránce jsme na tom hodně špatně ve srovnání se světovou špičkou.“
Hodně záleželo i na tom, jak se vám povede zregenerovat. Podařilo se to?
„Času na regeneraci není moc. Zkoušeli jsme, co se dalo. Chodili jsme na masáže, ultrazvuky… Ale během čtyř dnů jsme tu měli pět tréninků a tři zápasy, na to není nikdo zvyklý. Už na rozcvičce před zápasem se Švédskem jsem na klucích viděl, že nemůžeme. Snažili jsme se to se staršíma klukama povzbuzovat, ale zápas dopadl špatně. Musíme začít makat. Je na čase…“
Autor: admin
Doufám, že to zlomí co nejdříve. Stačí jeden gól a ten ho nakopne§
Držim palec!
No nevím, jestli je dobře, že hráči měli tolik tréninků ještě před zápasem. Švédové naopak své hráče šetří, aby vydrželi celý turnaj. A u nás se stále opakuje to samé, první den uhrajeme solidní výsledek (dříve se Švédy nyní s Finy) a poslední dostaneme debakl (dříve od Finů nyní od Švédů). Jestli by se taky trenér neměl zamyslet, jestli nedělá něco špatně, ostatně kondice se sbírá hlavně v letní přípravě a on by měl vědět, jak na tom který hráč je.
To Kim. Jediné, co jsi v životě trénoval, tak jsou ty čtyři panáčci v člověče nezlob se. Pač vůbec nevíš, o čem je tu řeč.
To Madar.Máš pravdu, nikdy jsem netrénoval ani ty čtyři panáčky, jen mi jako laikovi vrtá hlavou, proč na poháru mistrů dokázal Tatran v posledním zápase, v poslední třetině zapnout tak, že se hvězdné Helsinky dostaly pod obrovský tlak. A na hráčích jako Fridrich nebo Garčar nebylo znát, že by jim chyběla fyzička. Možná to bylo tím, že Turnaj mistrů nebyl tak náročný jako Turnaj čtyř zemí. Možná to bylo ale lépe zvládnutou předzápasovou přípravou. A pošetřením sil… Tak mi to, prosím, Madare vysvětli.